?>
ZAREGISTRUJ SA!

login:
heslo:
vyberte si:

fóra [pravidlá]

zaujímavé odkazy

publikovať článok

vyhľadávanie na stránke



Putnici.sk na FACEBOOKu


Galaktické seřazení 21. 12. 2012
@ čo by ste nemali prehliadnuť     27.3. 11, 06:14

Typický příklad spirálovité Galaxie (stejný druh jako Mléčná dráha). Její jádro je ta nejjasnější část.


Když nastanou vhodné meteorologické podmínky, lze jasný pás hvězd, který představuje jádro naší Galaxie, spatřit i na noční obloze.

To je téma, o kterém se už hodně diskutuje. Podle astronomických výpočtů bude totiž den 21. 12. 2012 mimořádně výjimečný – Země, Slunce a 26 000 světelných let vzdálený střed naší Galaxie budou ležet společně v přesné linii. Na tento jev jasně odkazovali i Mayové i další kultury a proroci a výpočty profesionálních astronomů to jasně potvrzují. [Chyba: Astronomové nemohou kvůli velké vzdálenosti středu Mléčné dráhy od Sluneční soustavy určit přesně, kdy k tomuto postavení dojde. Obecně se nicméně spekuluje, že k tomu má dojít někdy v této době. Některé interpretace tvrdí, že k tomu již došlo roku 1998, jiné se opírají o jiné roky jako třeba právě 2012.] Jen se moc nepřipouští možnost, že toto Galaktické sladění, k němuž rovněž dochází jen jednou za 26 000 let (to je ale zajímavé číslo) by mohl mít nějaký dopad na Zemi. Kde se tedy může skrývat háček?

Jádro Galaxie je doslova supersystém, obří kolos složený z desítek až stovek miliard hvězd a „doplněný” zpravidla o dobře vyvinutou černou díru. To není charakteristické jen pro naši Mléčnou dráhu, nýbrž více méně pro všechny Galaxie. Díky tomu, že se v něm nachází miliardy hvězd namačkaných na malém prostoru, vytváří velice silné gravitační pole a je zdrojem nejsilnějšího světla ve vesmíru. Co se tedy může stát, až tento střed Galaxie, naše Země a Slunce spočinou v jedné společné přímce? Odpověď NASA zní: nic. Obecně se argumentuje tím, že 26 000 světelných let, které připadají na vzdálenost mezi Sluneční soustavou a jádrem Galaxie, je vzdálenost příliš velká na to, aby nás jádro mohlo jakkoliv ovlivnit. I když je totiž jeho gravitace velmi silná, do Sluneční soustavy pro jeho vzdálenost zasahuje jen velmi nepatrně. Jenže co když nejde o gravitaci, která nás má z jádra zasáhnout? Objevují se také hlasy, že mezi galaktickým jádrem a Sluneční soustavou je mohutné rameno Střelce, které snadnému „přístupu” jakýmkoliv energiím z jádra cloní. Ale nemůže jít jednoduše o něco, co profesionální věda doposud nepoznala a nevzala to tedy za své?

Když se podíváte na jakoukoliv Galaxii, první, co co vás na ni spolehlivě upoutá, bude vždy její jádro - to, že je z celé Galaxie zdrojem zdaleka největších energií, je znát hned na první pohled. Téměř vždy oslnivě září a procesy, které v něm probíhají, jsou opravdu velmi masivní. Už Mayové o tom zřejmě něco věděli. Středu Mléčné dráhy říkali „Vesmírná matka”. Se svou duchovní představou o světě věřili, že centrum Galaxie je jakýsi střed vesmíru, zdroj, odkud pochází všechno a že Vyšší moc odtud také vše řídí. Vědecký pohled na galaktické jádro je přitom svým způsobem velmi podobný. - Díky čemu se celá Galaxie otáčí? Co ji drží pohromadě a zajíšťuje, že se části Galaxie neovladatelně „nerozprchnou” na všechny strany a neodletí do neznáma? Jedině jádro Galaxie. Bez jeho funkce by zanikla Země, život na ní, Sluneční soustava a vůbec vše, co je součástí této Galaxie. Rozpadl by se celý galaktický systém. To je vědecký pohled na jednu ze základních funkcí Galaktického jádra. Ve vesmíru má zjevně opravdu značně dominantní postavení a jeho potencionální, leč spekulativní vlivy na Zemi by se podle mého názoru rozhodně neměly tolik podceňovat, zvláště pokud jeho povahu dodnes zcela neznáme.

Proč by tedy tato základní „řídící jednotka” s gigantickými energiemi, která řídí pohyb miliard a miliard hvězd a planet nemohla „něčím” třeba i doposud nepoznaným úzce zasáhnout do naší planetární soustavy, pokud se s ním sladíme do jedné linie a dojde k příznivému seřazení planet? Díky Galaktickému postavení, k němuž se schyluje a které vyvrcholí 21.12.2012, budeme mít s tímto jádrem jedinečný styk, který se opakuje jen jednou za 26 000 let! Jak mohou vědci s jistotou říci, že to nic nemůže způsobit? Byl tu někdo z nich před 26 000 lety, aby mohl dosvědčit, že se tehdy skutečně nic nestalo? Proč na jednu stranu připouštějí, že je jádro zdrojem nejsilnějších sil ve vesmíru, ale na druhou stranu i přes pochybnosti o skutečné povaze jádra nevidí nic důležitého na postavení, ke kterému dochází jen jednou za 26 000 let?

Jak napsal i John Major Jenkins do své knihy „Galaktická transformace 2012”, je velmi zajímavé, že od Sluneční soustavy k jádru Galaxie je to přesně 26 000 světelných let – když na Zemi začíná Precesní cyklus, světlo, které tou dobou z jádra Galaxie vyjde, se k nám dostane za 26 000 let, tedy snad do detailu přesně na konci tohoto cyklu. Mohl by mezitím být nějaký zatím neobjevený a vědecky neobhájený vztah? Je možné, že se jádro a Země nějakým nepochopeným způsobem navzájem ovlivňují? Nebo jde jen o prostou shodu náhod?

A jsou tu další indicie, které nám hrají do karet. - Galaxie jako celek je vlastně něco podobného jako Sluneční soustava, jen v mnohonásobně větším měřítku – stejně jako uprostřed Sluneční soustavy se nachází Slunce – zdroj energie pro soustavu, má i Galaxie své centrum, kam se soustředí většina energie – tedy jádro. A podobně jako v případě Sluneční soustavy, i celá Galaxie – naše má v průměru asi 100 000 světelných let – se kolem tohoto středu otáčí (už jsem na to krátce narazil výše). Všimněte si, že tady vůbec nevadí, že jeden konec Galaxie od druhého je vzdálen takovou šílenou vzdálenost a že od jádra k okraji Galaxie je to přibližně 50 000 světelných let. Přestože jde o obrovské a nepředstavitelné vzdálenosti, celá Galaxie se vlivem působení jádra otáčí. Proč by tedy nějakých „malých” 26 000 světelných let nemohlo být rozhodujících pro naši Sluneční soustavu, pokud se s ním seřadíme do naprosté linie? Píšu, že se celý galaktický systém otáčí. Platí to i pro naši planetární soustavu? Pochopitelně.

Sluneční soustava se při svém oběhu kolem středu Galaxie „houpe” jako na horské dráze. Střídavě se posouvá z pozice nad galaktickou rovinou pod ní a pak naopak. Jeden oběh naší soustavy kolem středu Galaxie trvá 225 milionů let a mezitím protne 4 krát galaktický rovník. Při této příležitosti bych rád vyvrátil poměrně dobře rozšířený omyl, že příštím okamžikem, kdy se na tomto rovníku ocitneme, bude právě rok 2012. Není to pravda – Slunce je dnes 25 světelných let nad galaktickou rovinou a při současné rychlosti svého letu k rovníku 240 km/s se do roku 2012 nemůže k němu dostat. Ano, to říkám já , který na počátku této eseje tvrdil totéž; obecný omyl je natolik rozšířen, že rovněž já jsem mu snadno uvěřil. Avšak k tomu, aby se rok 2012 stal rokem přelomovým, zřejmě nemusí nutně dojít k postavení na galaktickém rovníku. Možná bohatě stačí kombinace konce Precesního cyklu, jedinečného Galaktického postavení a dobrá pozice Sluneční soustavy v Galaxii. Ostatně, tím, že Země obíhá také kolem Galaxie, jsem chtěl říci něco poněkud jiného...

Existuje totiž spousta teorií, podle kterých může mít vesmír více rozměrů než jen 3D, v němž žijeme my. Už rozdíly v množství světla mezi jasným středem Galaxie a temnotou v mezigalaktickém prostoru mohou být pro toto rozhodující. Nyní si připomeňme, že Země obíhá kolem středu Galaxie. Jaký kus vesmíru při tom urazí? Není možné, že někdy jednoduše může vstoupit do jiného časoprostoru? Není možné, že přesně k tomuto se schyluje k roku 2012? Do roku 2012 se očekává značné zrychlení času! K této úvaze si přidejme už několikrát zmíněné končící astronomické cykly – konec Platónského roku a výjimečné seřazení planet, díky kterému budeme s jádrem propojeni v přímce a máme tu zatím nezažité podmínky, které mohou být eventuální příčinou jakýchkoliv razantních změn zde na planetě a možná v celé Sluneční soustavě. Můžeme to označit za spekulativní, ale důvodů, které tyto teorie podporují, se sešlo více najednou. Také proto je docela překvapující, že profesionální vědci toto postavení planet tak jednoznačně a s jistotou bakatelizují a skoro se mu vysmívají...

Jak vidno, stačí více rozebrat jedno téma a už docházíme k velice zajímavým závěrům. Pro někoho to však může být ještě stále málo; stále ještě se může objevit někdo, kdo toto všechno bude považovat jen za prosté spekulace a nic dokázaného, třebaže do sebe jednotlivé části celého konstruktu skoro až výmluvně zapadají. Takoví lidé chtějí skutečné důkazy a grafy. - Proč ne?

Když nastanou vhodné meteorologické podmínky, lze jasný pás hvězd, který představuje jádro naší Galaxie, spatřit i na noční obloze.


Jaroslav Krejčí

Zdroj článku: http://fenomen2012.net/esej/galakticke-serazeni_21-12-2012.htm


Súvisiace články:
http://www.putnici.sk/newsread.php?newsid=8972
http://www.putnici.sk/newsread.php?newsid=8773

pošli na vybrali.sme.sk pošli do vybrali.sme.sk

Zdielať tento článok na Facebooku

čítaj poznámky (5) / napíš poznámku

aktuálne diskusie:
V Y N I K A J U C I CLANOKAnamenSi03.Apr:06:45

čitateľov: 15740   verzia pre tlačiareň

fotogaléria
Mar 31, 2019

zilina 32.jpg / ilustračné

klikni na obrázok pre zväčšenie a popis

čítaj poznámky (3791)
napíš poznámku

prezri si archív(612) :

general(140) / ilustračné(153) / zvláštne lokality(214) / fotky užívateľov(105)

vložiť obrázok do galérie

stručné sms správy