Antika a fyzika
@ alternatívne vedy     13.3. 06, 01:10

katka píše: Když mě známý fyzik v jednom ze svých vyjádření k mé práci upozornil, že energetický rastr, který na svých vebových stránkách popisuji v grafu č.6, připomíná Einsteinem zavržený éter, překvapilo mne to. Nikdy jsem takto neuvažoval, neboť Albert Einstein éter z fyziky definitivně odepsal.

Hypotézu znovu oživující možnou existenci éteru,  nepřímo také potvrzuje velmi obtížně vysvětlitelná okolnost ztíženého radiového pozemského přenosu, k němuž dochází při vytvoření pomyslné linie (zákrytu) dvou či více planet naší sluneční soustavy spolu s planetou naší - Zemí.



Snadno si představíme, k jak významnému snížení průsečíků „kulových“ rastrů planetárních zón a interzón při takovéto „planetárně zákrytové“ situaci na jedné přímce se nacházejících planet dojde,  dokážeme si také představit snížený počet pomyslných cest pro radiový signál na Zemi. Při stoprocentním akceptování Einsteinovy hypotézy pojednávající o magnetických polích ale nedokážeme tento „radiový efekt“ jednoznačně odůvodnit. Uvedená a mnohá další fakta v nás vyvolávají myšlenku, zda se
Einstein nemohl nějakým způsobem v souvislosti s popřením existence „éteru“ zmýlit a zda v prostoru vesmíru skutečně není ještě cosi neregistrovatelného, co nepodléhá gravitaci, nijak to nevnímáme a v nemohoucnosti to z existence „usvědčit“ raději přehlížíme. Pro existenci „onoho“ se nám totiž určité indicie skutečně nabízí.
Podobné myšlenky vyvolávají nauky antických učenců, z nichž některé nebyly dosud vysvětleny. Před dvěma a půl tisíci lety řecký filosof a zakladatel atomistického pojetí přírody Démokritos vyslovil představu, že se hmota skládá z nekonečného množství různorodých nedělitelných a neviditelných nejmenších částeček (atomů), které se ustavičně pohybují v prázdném prostoru. Tuto Démokritosovu představu o hmotě, v antice skoro nepovšimnutou, potvrdila až novodobá atomová fyzika.

Asi dvacet let po Demokritosovi založil řecký přírodovědec, filosof, lékař a politik Empedoklés, nauku o čtyřech nepomíjivých živlech (oheň, voda, vzduch, země), jejichž směšováním a rozlučováním vznikají všechny věci. Aristoteles ještě později připojil k těmto čtyřem živlům živel pátý - éter. Éter představoval jakýsi druh moře velmi jemné povahy, v němž se mohou bez jakéhokoliv odporu pohybovat hvězdy. Nikdo sice nevěděl, jak toto prostředí vypadá a nikdo také jeho existenci experimentálně neprokázal. Éter byl vnímán jako nezpochybnitelná skutečnost až do první poloviny 20. století, kdy Einstein v souvislosti se svými výzkumy pojem éter prohlásil za mrtvý.

Živly antických učenců jsem pochopil, když jsem je dal do souvislosti s experimenty. Oheň, voda, vzduch a země jsou významnými přírodními zdroji kosmické energie, všudypřítomný éter se nabízí být vodičem kosmické energie. Čtyři antické živly měly ale stejný osud jako Demokritosova představa o hmotě - v následující historii zůstaly nepovšimnuty. Předpoklad, že antičtí učenci kosmickou energii využívali a koncentrovali, je potvrzován mnoha architektonickými prvky tehdejší doby.

Existenci určitého vesmírného energetického rastru podporuje také satelitní optikou zadokumentovaná skutečnost, že oblaky nevysílají blesky o náboji 100 000 000 V pouze k jiným oblakům nebo k zemi, ale také na druhou stranu, někam do neznáma, směrem od Země. Kudy a kam teče tato nesmírná energie? Důvod a princip tohoto jevu nebyl dosud nikde vysvětlen. Stejné fyzikální vakuum se týká vzniku nesmírné energie až 1000 x energeticky vyšších nábojů blesků na Saturnu, jak je zdokumentovala sonda Cassini.

Dosud nevysvětlené jevy přírodního charakteru nám naznačují, že bychom neměli existenci éteru jednoznačně popírat. Jaký je původ vodivosti energetického rastru? Podstatu vodivosti neznáme, její existenci však prokazujeme na mnoha případech. Nabízí se nám mezi éterem a energetickým rastrem souvislost, že jde o jeden fenomén označený pouze dvěma názvy, 
Březen  2006 Miroslav Provod sen. + jun

Zdroj: http://www.osud.cz/cs/clanek.php?id=4525


(c) Putnici / http://putnici.sk/