ZAREGISTRUJ SA!

login:
heslo:
vyberte si:

fóra [pravidlá]

zaujímavé odkazy

publikovať článok

vyhľadávanie na stránke



Putnici.sk na FACEBOOKu


Stránky Dr. Jesenského  

prihlásení užívatelia

aktívni za posl. 5 min.

poč. registrovaných užívateľov:44037

V tejto chvíli prezerá stránku 0 registrovaných užívateľov 86 anonymných užívateľov.

Vítame nového registrovaného užívateľa: Williamhof

výstupy
Ak chcete na vašej stránke zverejňovať zoznam správ z našej stránky môžete použiť tento výstup, alebo viac podrobný výstup.
XML/RSS.



Kvantová mechanika zvuku / Příloha k přihlášce vynálezu č. 2001-2480
@ alternatívne vedy     23.4. 04, 02:03

Na stránkach www.osud. cz. sme sa stretli s menom Jana Koňasa a dovoľujeme si priniesť tento veľmi zaujímavý materiál
kb


+ + +

Motto:

Zpracování vlastností energie světla v podobě kvantové teorie částic nemělo ekvivalent ve zpracování energie zvuku. Myšlení člověka užívá k vyhodnocení informace obě energie, každou v jedné hemisféře, pominul důvod přeceňovat levou, která zpracovává energii světla, odraz světla od hmoty. Rezonanci hmotného prostředí zpracovává hemisféra pravá. Řešením účelnější spolupráce mezi hemisférami je diskusní nástroj v podobě kvantové mechaniky zvuku.


Tato teorie zásadním způsobem mění vztah vědomí člověka k vlastnostem energií světla a zvuku v prostředí hmotného a nehmotného (virtuálního) prostoru. Definice tzv.“obvyklé věty“ spojuje virtuální prostor vědy a filosofie a dokládá proces materializace myšlenky současnou i historickou zkušeností. Text je pokusem dokázat, že efekt gravitace (přitažlivosti, setrvačné hmotnosti) je součástí energie, známé jako zvuk. Složky energie, ze které čerpáme informace, jsou zvuk a světlo, nazývám ji energii vědomí.

Předpoklady funkčnosti teorie KMZ (kvantové mechaniky zvuku) :

1. Mikro a makroprostor člověka ve vesmíru je následkem obousměrné transformace informační energie, která vychází z vědomé i nevědomé činnosti různých informačních vrstev, vybavených nástroji s určitou mírou samořiditelnosti.

2. Člověk je takovým nástrojem a má schopnost zpracovávat informace v nehmotné i hmotné podobě prostřednictvím tří forem této informační energie – světla, zvuku, a energie ve svém těle v podobě úsilí, kde nezbytné dvě další podmínky pro člověka představuje hmotný prostor a problém k řešení.

3. Světlo ve stupnici elektromagnetického vlnění představuje dynamickou složku informační energie, vyznačující se schopností přenášet informace pomocí odrazu od hmoty.

4. Zvuk představuje statickou složku informační energie, vyznačující se schopností materializovat informace pomocí rezonance úsilí v hmotném prostředí (rezonancí je míněn současný dopad do hmotného i virtuálního prostoru).

5. Informační energii představuje prostor vesmíru, vyplněný realizacemi inteligentní činnosti v podobě galaxií a jiných hmotných subjektů, kde míru samořiditelnosti nižších celků řídí vždy entita s vyšším stupněm samořiditelnosti.

Tento text nabízí úvahu a zdůvodnění bodů 1 – 5 prostřednictvím analogie mezi dvěma informačními vrstvami, které člověk na Zemi během svého vývoje v této civilizaci realizoval, vrstvu uhlíkové inteligence představuje lidstvo, křemíkovou inteligenci budujeme ve struktuře „počítačů“.

Vývoj poznání v historii vyústil do dvou směrů – v podobě filosofie, která se více zabývala nehmotným světem myšlenek - a vědy, která zkoumala podstatu a vztahy ve hmotě. Prolínání obou směrů v současnosti dospělo k modelování struktury prostoru okolo nás v podobě různých teorií postavených na prioritě hmoty, které opomíjejí základní složku poznání, tou je úsilí člověka. Krokové stupňování poznání, představované dnes vědou, je v historii občas přerušeno změnou základů koncepce. Kvantová mechanika částic a strunová teorie M je pokusem o spojení poznatků o úloze hmoty v životě člověka.

Poznatek, že hmota je pulzující energií, mě vedl k objevování souvislostí mezi myšlením a jeho hmotnými následky, zvukem slov a zápisem, obrazem, výkresem či výrobkem. Materializace myšlenky je v hmotném prostředí vázána přítomností zvukové energie, které připisuji i jinou funkci, než jsme se ve škole učili. Cílem této práce je pochopit, že člověk je aktivním prvkem v systému vytváření variant krásného, inteligentního života, který je založen na komunikaci tří forem energie, vyplňující prostor vesmíru. Tato energie má dvě komplementární formy schopné přenášet informace do hmoty a zpět pomocí nástrojů, vybavených menší či větší mírou samořiditelnosti. Budu pro energie používat výrazy světlo a zvuk, v závorkách pak výrazy k nim příbuzné (viz navazující texty), energie člověka je transformátorem virtuální a hmotné přeměny. Text je pokusem zmapovat strukturu souvislostí mezi myšlením a přeměnami hmoty. Neusiluje o zjištění počátku vesmíru, snaží se upřesnit místo, způsoby a cíle člověka v informačním prostoru, který nás obklopuje.

Tato teorie i praxe je postavena na principu informačních vrstev, které mají ke svému rozvoji k dispozici hmotné i nehmotné nástroje. Každý nástroj je vybaven mírou samořiditelnosti a objemem informací, které jsou zdrojem pro schopnost příslušného nástroje takovou informaci využít k prospěchu vyššího informačního systému. Kámen, člověk i počítač jsou souborem informací, ale s odlišnou mírou samořiditelnosti, kde její vyšší míra většinově určuje osud nižších. A protože k čerpání informací z prostoru má každý nástroj odpovídající vybavení, je zřejmé, že biologický typ uhlíkové inteligence, představený v genomu této planety člověkem, má svou nižší obdobu v křemíkové inteligenci počítačových systémů, které člověk vyvinul na základě vědou ověřených poznatků a technologií. Ty získala pomocí intuice a úsilí nejlépe připravených jedinců. Intuice a fantazie představují schopnost čerpat a kombinovat informace z vyšší informační hladiny, která tak má na starosti strukturu samořiditelných programů v těle člověka. Některé zajišťují funkci člověka v prostoru, který je pro něj vhodný, jiné slouží k vývoji nástrojů a systémů, přetvářejících okolní prostředí k pohodlnější existenci pomocí „světla a zvuku“. Levá a pravá hemisféra obsahují odlišné programy, každý zpracovává jednu složku energie vyššího stupně, obě jsou podstatné pro materializaci myšlení. Podstatným prvkem optimalizace vývoje je míra tzv. „svobodné vůle“, která zřejmě zajišťuje stabilitu a především variabilitu celého systému informačních vrstev ve vesmíru.

Energie vědomí

Snaha dobrat se podstaty života a hmoty vedla k rozdělení filosofie a vědy. Následkem jejich rozdělení je stav společnosti na počátku 21.století. Zkoumání hmoty vedlo k vytváření teorií o struktuře a funkci atomů a částic atomů. Kvantová teorie dospěla k nejmenším, dále nedělitelným(?) kvantům energie, tato kvanta v určitém prostředí podmiňují vznik složitějších struktur, které pak tvoří hmotu. Fyzika v podobě „strunové“ M-teorie tedy dospěla k poznání, že hmota vzniká z energie. Kvantová mechanika zvuku (KMZ) pak dokládá, že touto energií jsou struktury informačních vrstev, obsahujících různou míru a formu gravitace, jsou přístupné a tvárné pomocí lidského úsilí, které je jednou z forem gravitace. Spojuje-li kvantová mechanika částic mikro a makroprostor hmoty ve vesmíru, kvantová mechanika zvuku tento prostor sjednocuje tvrzením, že veškerý prostor vesmíru vznikl činností inteligentní entity. Tato entita, zde označená výrazem Vědomí (velké písmeno zde označuje jinou než pozemskou formu inteligence), pracuje se dvěma formami energie. První, dynamickou známe jako elektromagnetické vlnění, její nejznámější součástí je světlo. Druhá, statická má více názvů – stojaté, skalární vlnění, temná hmota vesmíru, reliktní záření, atd. Jde o energii, schopnou rezonance v hmotném prostředí, energie zvuku je schopna vymezit prostor své působnosti všesměrovým kmitáním skrze středový prostor, který tak nabývá určitější formu v mikroprostoru atomu (jádro atomu) i v makroprostoru galaxie (černá díra). Rozpínání vesmíru lze pochopit jako růst informačního prostoru činností různých forem inteligence. Tuto rezonanční energii, podmíněnou určitým tlakem, známe pod slovem zvuk, je spolu s elmag. vlněním zřejmě zodpovědná za materializaci hmoty prostřednictvím úsilí samořiditelných systémů – těmi můžeme nazvat i rozvinutější lidské civilizace, o dalších formách inteligence lze jen spekulovat.

Kvantová mechanika zvuku je postavena na tvrzení, že entita vědomí je soustavou samořiditelných termodynamických struktur, majících ke svému rozvoji různé stupně a formy inteligence. Touto strukturou je i libovolný rozvíjející se planetární systém, vybavený rámcovým programem pro svůj vývoj v podobě genomu. Genom obsahuje prvky pro růst programů na vnímání energií, vycházejících z duální tvořivé (přitažlivé, gravitační) energie Vědomí. Přitažlivost a odpudivost vyslovené či napsané myšlenky má svou „hmotnou“ obdobu v gravitaci a setrvačnosti hmoty.

Úsilí vytváří setrvačnost, setrvačnost vytváří tlak, tlak vytváří teplo (a hmotu), teplo (a hmota) obsahuje setrvačnost, setrvačnost obsahuje úsilí (sílu) - termodynamický cyklus funguje ve hmotě i ve vědomí (vznik hmoty je ale podmíněn i dalšími faktory, především existencí času a úrovní vzdělanosti). Pokud je pro někoho obtížné připustit, že energetické vztahy v planetárním systému jsou „výrobkem“ rozvinutější formy „uhlíkové“ (lidské) inteligence, snad mu pomůže ohlédnutí za dynamikou rozvoje „nižší“ inteligence křemíkové, kterou máme na starosti (počítače).

Vnímání a myšlení zařazuje lidstvo do struktury inteligence, zvané vesmír. Hlavním důvodem je způsob přijímání a zpracování informací nejrozvinutější formou genomu na Zemi – člověkem. Bez schopnosti intuice a fantazie (řazení informací do nových souvislostí) by (historicky krátké) období vědy neexistovalo, dnes je zřejmé, že intuice je schopnost čerpání informací z prostoru, blokovaného nepřipraveným jedincům. Příprava ve formě vzdělání a nadání umožňuje vytváření variantních informací, které v konečném důsledku jsou odpovědné za zvětšující se objem vesmíru jako prostoru s informacemi. Přitažlivost (gravitace) nehmotné myšlenky (informace) je startovní silou pro její hmotnou podobu a jinou formu gravitace. Zvukovou podobu informace zpracovává pravá hemisféra, která je zodpovědná za soulad informací v reálném prostoru. Cit pro skutečnost samozřejmě mají obě, levá ve virtuálním prostoru matematiky a logiky, kde čas nehraje podstatnou roli, pravá v reálném prostoru, ověřitelném ostatními smysly a především časem. Například spin elektronů lze modelovat na počítači, ale nelze ani ověřit, jde-li o rotaci, výraz popisuje jeden z možných pohybů v atomu.

Existence měřitelnosti hmoty prostřednictvím energie světla je předpokladem pro vznik matematiky a logiky z ní vyplývající. Obraz počtu předmětů byl v dávné historii lidského vědomí počátkem pojmového systému matematiky a fyziky, který je konstruován tak, aby potvrzoval pravdivost toho, co lze pozorovat prostřednictvím zraku a kontrolovat pomocí myšlenek a vhodných nástrojů. Návaznost v řadě, symetrie a opakovatelnost jsou základními znaky myšlení pomocí tohoto pojmového systému. Existuje snaha jazykem matematiky popsat či definovat zákonitosti zvukové řeči prostřednictvím logiky. Zvukové národní jazyky také, podobně jako matematika soustavně rozvíjejí svůj pojmový aparát do systému, mají dokonce v oblasti věcné náplně pojmů společnou základnu, ale nelze těžkopádnými postupy matematicko logických konstrukcí postihnout řady asociací z konkrétní formulace myšlenek, nemluvě o vnímání zvukové složky jazyka, která psanou podobu pojmu posune v rámci pochopeného kontextu téměř kamkoliv.

Objem a soulad pochopených kontextů (původně zvukové) informace v probíhajícím čase je měřítkem pravdivosti informace v příslušném prostoru či ploše. Nástrojem pro měření pravdivosti je hodnota času v reálném prostoru gravitace (přitažlivosti) zvuku, vyvažující dvě ohniska elipsy (doba, potřebná k pochopení a realizaci nové informace). Vzájemná gravitace slunce a planet má svou přímou, ale vzdálenou obdobu v přitažlivosti či odpudivosti slov pro lidské vědomí.

Nástrojem rozvoje vědomí v civilizaci je velikost úsilí (v podobě souhlasu) a setrvačnosti (v podobě doby, potřebné k aktivaci nesouhlasu) v probíhajícím čase. Hodnocení kvality souhlasu v přesně definovaném prostoru diskuse je základem existence kvantové mechaniky zvuku, diskusního procesu dvou informačních vrstev, formy diskuse, která je základním nástrojem struktury nediskriminační demokracie.

Cílem zpracování vlastností pojmového materiálu zvukové řeči je nalezení fenoménu pravdivosti exaktními postupy. Slova jako jednotlivá časem měřitelná kvanta energie zvuku jsou jedním z určujících prvků pravdivosti ve virtuálním prostoru myšlení. Dopad a rozmístění této energie do prostoru dříve vstřebaných informací vytváří ve vědomí člověka časový prostor, odezvu v podobě souhlasu či nesouhlasu.

Zvuková informace, pravdivost a čas

Tento proces řídíme nejen prostřednictvím vztahů mezi pojmy, je dán genetickou, osobní i sociální zkušeností každého z nás. Je-li pojem (zvuková či psaná podoba části reality) základnou pro schopnost orientace člověka v hmotném i méně hmotném světě, je stále jen nepatrnou součástí zvukového jazyka. Psaný jazyk soudobé (intenzionální, extenzionální,…)logiky je obrazem míry věcnosti, kterou nabízejí matematické konstrukce. Určovat pravdivost bez zvukové složky projevu je dětinské, podobně jako snaha definovat pravdivost nezávisle na subjektech, kterých se téma pravdivosti týká. Množina věcných obsahů výrazu či pojmu je zlomkem prostředků, které se podílejí na subjektivním pocitu pravdivosti. Délka, síla, výška, barva a rytmus zvuku jsou pětiny zvukové informace, které mají vypovídací schopnost k určení této hodnoty (není-li k dispozici obraz či reálný předmět). Pravda je materiálem se znaky a chováním živého organismu, na rozdíl od matematiky není stálá v čase. Matematika a logika (program levé hemisféry) se chová tak, jako by čas neexistoval, utváří si svůj virtuální svět skládáním řady důkazů o své dokonalosti, zapomíná, že bez axiomů (dohodnutých tvrzení či postupů) by nemohla existovat. Myšlenka jako následek vjemu na viděný, psaný či mluvený projev má tolik podob, že mechanistický přístup soudobé logiky nemůže svými prostředky dojít k obecnější formulaci pravdivosti. Nula, ovál jako symbol pro označení času má v matematice (virtuálním prostoru) nulovou hodnotu, v realitě má vždy časovou podobu, k vyslovení i pochopení její podoby i významu potřebujeme čas. Obrazem času v matematice je tvar elipsy v podobě nuly. Nula uprostřed libovolné symetrie ukazuje stavovou hodnotu času – aktuální svět - pro určitý první okamžik, ale také po všechny (samostatné) okamžiky další, po dobu, kdy je symetrie či konstrukce funkční. Nula v označení řádu pak symbolizuje průběhovou hodnotu času – možné světy, kdy z předpokládaných variant reality vznikne jedna skutečná. Postupným naplněním všech prvků nižšího řádu (číslic) lze tento po určité době zakončit nulou, která je současně i prvkem spojovacím, počátkem dalšího řádu. Z prvotního dělení času na den a noc se využitím symboliky čísel po několika tisících letech dostáváme k představě času v podobě rychlosti světla. Vztah nuly k matematice a problematice času popisuje Axiom nuly (www.karao.cz).

Důkaz fyziologické podstaty času a tím i takové logiky, která si z času nedělá cvičný prostředek pro příležitostné použití, - spočívá ve funkci rozhodovacího procesu v prostředí elektronicky měřené diskuse dvou osob, kde tuto diskusi hodnotí délkou a umístěním svých souhlasů skupina dalších lidí. Z měření časů souhlasu lze prostřednictvím pravidel diskuse a programů na zpracování dat doložit míru pochopení nových informací jednotlivými účastníky v grafu, který znázorňuje objem pochopené informace podle včasných či takticky umístěných reakcí na mluvený projev (viz přihláška vynálezu 2480-2001, www.karao.cz).

Čas vzniká dělením (rozfázováním) informace v hmotném prostoru pomocí vhodného programu. Jako důkaz poslouží binární podstata informací na harddisku počítače či binarity, formující vnímání a myšlení člověka (světlo-tma, pravda-lež, hmota-vědomí, plus-mínus, 1-0, atd…). Programy na převod informací zařazují vývoj této civilizace do druhé informační vrstvy, na počátku třetího tisíciletí žijeme v období navazování kontaktů s další informační vrstvou.

„Obvyklá věta“ jako princip programu pro materializaci pomocí času

Profesní specializace jednotlivých oborů dobu chápání zkracuje do té míry, jak dalece transformovala pojmový aparát pro své potřeby. Přímo úměrně tím roste neschopnost komunikace mezi obory. Sloučení logiky s matematikou pak má za následek rozpor, patrný i v kvantové teorii částic, nemožnost jazykem „světla“ definovat současně hmotnost i polohu hmoty. „Klidová hmotnost“ je analogií výrazu „druhá mocnina rychlosti světla“, je popřením empirické existence obsahu takového pojmu. Hmotnost je následkem cíleného pohybu energie, která tuto hmotu stvořila.

Řešením pro definování vztahu nehmotných prvků v průběhu materializace (pro vyhodnocování míry reality) je princip vyvažování těžiště mezi dvěma ohnisky v elipse pomocí vlivu prostředí. Tím vlivem je v konečném součtu gravitace, vědomí a čas - a bez prostoru a problému k řešení to samozřejmě také nepůjde (= 5 prvků „obvyklé věty“, viz dále). Metodou hledání pravdivosti je strukturování entropie vzájemnou přitažlivostí připravených „náhodných“ prvků v uzavřeném dynamickém systému. Pokud prostředí (diskuse či vesmíru) obsahuje prvky, vykazující aktivitu, lze dokázat, že se tyto přikloní k prvku s větší gravitací. Vyvažovací úloha ostatních prvků v probíhajícím čase je klíčová, průběh času je prvkem nestability v prostředí napětí mezi stabilními prvky gravitace, v termodynamickém prostředí vesmíru jde o energie, které známe jako setrvačnost, tlak, teplota, ale také světlo (elmag. energie) nebo zvuk (dvě formy rezonanční energie). Logika cyklicky se opakujícího procesu vyvažování těžiště v prostoru (ale také vytvoření těžšího = hmotnějšího prostředí) je definovatelná použitím tzv. „obvyklé věty“, základního prostředku pro rozvoj myšlení (procesu materializace):

Na tři prvky, stabilizované (setrvačností) v uzavřeném prostředí jsou připojené nejméně dva prameny dynamické energie, modelované odlišnými podmínkami vnějšího prostředí.

Nárůst hodnoty energie u každého z prvků vede k okamžiku, kdy se spojí energie prvků s nejmenší a největší hodnotou. Prvek, definovaný prostředím za prostřední (hodnota jeho energie stoupala v souladu s energií vnějšího prostředí) je při dosažení prvního bodu rovnováhy - okamžiku uvolnění (součet pozitivních a negativních hodnot energií nejmenšího a největšího prvku je dvojnásobkem hodnoty prostředního prvku) signálem pro změnu polarity prostředí při současném výronu výsledné energie do prvku v cyklu zúčastněném (při současném přerušení toku vstupní energie).

K dosažení druhého bodu rovnováhy - vzniku napětí (dvojnásobek hodnoty prostředního prvku se sníží na základní hodnotu nové dynamické rovnováhy), dojde k přepólování hodnot prostředí přetlakem vstupní energie (setrvačnosti), která je signálem pro následný vstup všech (nejméně pěti) pramenů energie ( prvků) do nového cyklu.

V prostředí vesmíru
jde o tyto tři podstatné prvky - úsilí, čas a prostor. Jsou doplněné do pětice dvěma dalšími, nezbytnými energiemi, např.v podobě energie tlaku, tepla, zvuku, světla, hmoty či myšlenky. Které prvky jsou v určitém okamžiku stabilizované (připravené), to určuje v příslušné informační hladině její informační struktura (na Zemi člověk a příroda, ale také elektřina a elektronika v nižší informační vrstvě). Prvkem, jehož hodnota stoupá s energií vnějšího prostředí je čas, ten prostřednictvím sdílení různých úrovní vědomí spojuje prostor vesmíru, což nevylučuje pobyt bezčasových informací v témže prostoru (viz harddisk počítače apod.). Vnější prostředí lze chápat i jako podobné prostředí, které se ale procesu materializace neúčastní ve stejné míře. V prvním bodu rovnováhy dochází pomocí některé formy úsilí k tlaku největšího a přitažlivosti nejmenšího ze zbývajících prvků, které jsou signálem pro korekci (změna polarity v „témže“ čase) pomocí setrvačnosti a teploty (nebo jiných dvou prvků).Výsledek (např.výbuch supernovy) je umístěn do prvku v cyklu zúčastněném – do prostoru, kde jsou i ostatní prvky. Druhým bodem rovnováhy je časová hodnota setrvačnosti výsledku, vytvářející prostor pro setkání další pětice prvků, vykazujících úsilí o interakci.

V prostředí diskuse tento cyklus materializace (= myšlení pomocí pěti prvků „obvyklé věty“) má obvykle tuto podobu, tři podstatné prvky demokratické diskuse představuje: hmotné prostředí, úsilí posluchačů při hodnocení diskutované problematiky a metodika vyhodnocování diskuse. Další dva nezbytné prvky představují dva řečníci s odlišným názorem na řešení problematiky. Společným prvkem je opět čas, představuje jej metodika elektronického záznamu pochopených informací pomocí záznamu doby myšlení a doby souhlasů s jedním či druhým řečníkem v podobě grafu pro každého posluchače. Nezbytnou součástí metodiky je formulace dvou poloh „axiomu pravdivosti“, který je analogií dvou poloh rovnováhy. V první podobě rovnováhy program sečte hodnocení posluchačů podle předem známých pravidel diskuse, druhá poloha rovnováhy zahrnuje alternativu hodnocení, kdy posluchači ve vlastním zájmu nedodrželi pravidla diskuse. Podrobný výklad a popis funkce nástroje je ve zmíněné přihlášce vynálezu.

Možná je pro někoho představa kvantové mechaniky zvuku v podobě měření a vyhodnocování mluveného projevu nepřijatelná, nedostatečně vědecká. Pokusím se tuto obavu rozptýlit pomocí zdůvodnění existence tzv „obvyklé věty“, která představuje univerzální základ programu pro rozvoj inteligence člověka.

Kategorii velikosti definujeme prostřednictvím počtu, kategorii citu prostřednictvím hodnoty pravdivosti - smyslu. Bylo nutné najít spojnici mezi symboly počtu a symboly smyslu. Písmena neměla pojmový systém, který se dá nazvat logikou. Prostřednictvím jedinečného souvětí lze ale najít paralelu etnického jazyka s matematikou a fyzikou, skrytý obrazec vzájemných vztahů základních přímek a křivek ke vztahu významů slov mezi prvky etnické zvukové řeči. Jedná se o nalezení společného jmenovatele mezi grafickým vyjádřením fyzikálních a matematických symbolů, které jsou zakódovány pod vrstvou slov o číslicích, ale slova zároveň vyjadřují základní gramatický vztah obvyklého počtu prvků – gramatiky věty k vyjádření nějakého sdělení. Takovými slovy o smyslu sdělení lze prostřednictvím počtu prvků definovat obecné pravidlo stavby věty. Tato „definice obvyklé věty“ je dokladem nalezení komplexní spojnice mezi odděleným vývojem obou grafických vyjadřovacích jazyků, vědy a filosofie. (viz Čeština, jazyk budoucnosti, www.karao.cz ). Vzhledem k tomu, že jsme vybaveni dvěma hemisférami, lze přijmout možnost rozdělení funkcí – levá zrakem přijímá informace pomocí světla a zpracovává je systémem „číslic“, pravá zpracovává zvukové informace systémem písmen. Je to zřejmě jeden z důvodů, proč je přední mozek rozdělený, každá jeho část je vybavena jiným programem pro řešení životních situací.

Zdůvodnění souvětí vychází z existence obvyklé pětiprvkové matematické věty (např. 1+1=2, E = m .c2), kde pomocí dvou nezbytných „pracovních“ prvků jsou tři podstatné (a proměnlivé). Pak stačilo nahradit základní vztah vhodnými slovy. Trojka je archetypem našeho hmotného prostoru, pětka je zastoupena v počtu složek energie vysílající (kategorie zvuku), přijímacích orgánů ( 5 smyslů) i orgánů realizačních (pětiprsté ruce, nohy). Zásadní pak je existence tzv. „dvojprvku“, což je prvek se schopností dělení či sloučení. Mocnina rychlosti je významově jeden prvek, vzniklý sloučením, samotná dvojka je totéž. Princip slučování a dělení je patrný i v definici „obvyklé věty“ - na dvojprvku „smysl sdělení“, kde vzájemný vztah dvou slov významně upřesňuje hodnotu holé věty. Obraz „obvyklé věty“v češtině nelze v takové míře shody s matematikou přeložit do žádného evropského jazyka. Zjednodušené znění věty vypovídá o vzájemném vztahu v proměnném cyklu tří podstatných z pěti nezbytných prvků.

Princip zrcadlového efektu, vyjádřený v podobě symetrií tohoto souvětí, má svou jinou obdobu i v historii zvukové řeči:

V principu slabičného písma se zvukem ( „slabiky“) vyjadřuje za určitý čas nějaký objem informace, která v kontextu následného pochopení vyjadřuje věcnou náplň nějakého předmětu nebo činnosti. Obraz předmětu lze v symbolické grafické zkratce „přečíst“ zvukem pro onen předmět. To, že je historicky přípustná existence další „slabiky“ znamená, že dalším nebo jiným, podobným zvukem bylo možné rozlišit jinou věcnou či emoční polohu informace. Dohodnutím zvukových konvencí pak bylo možné číst stejné symboly nepatrně odlišeným zvukem s opačnými emočními dopady, jak to známe v podobě ironie či humoru. Pochopení toho správného významu pak bylo základnou pro pocit pravdivosti, který bylo nutno ověřit dalšími zvuky, popř. jinými způsoby, které nabízela rychleji se rozvíjející levá hemisféra. Zapsáním energie světla či zvuku nějakými symboly se dá „zastavit čas“, pochopení symbolů mohlo a může tento zastavený čas opět rozpohybovat. Konstanta rychlosti světla je takovým mezníkem, grafický záznam této hodnoty obsahuje trojku a pět prvků obou pojmových systému tak, že zápis lze přečíst i přehodnocením významu nuly na písmeno ó. Tím dostaneme dva typy prvků, jejichž počet i vztah (smysl) odpovídá konstrukci uvedeného souvětí, jde o další, zásadní důkaz spojení obou pojmových systémů myšlení pomocí „obvyklé věty“.

Gravitace slov a hmot

Grafická podoba rychlosti světla představuje mezník v chápání programu pro myšlení, vedle vžitého přibližného označení rychlosti lze zápis vnímat tak, že trojka dokládá tři rozměry hmotného prostoru, pětka pak označuje počet základních měřitelných hodnot zvuku. Při tvrzení, že jednotlivé informační hladiny mají k dispozici odpovídající schopnosti k obousměrné transformaci energie a hmoty pomocí svého vnímání a myšlení – stačí si uvědomit gradaci poznání v historii naší civilizace a hledat další směr vývoje. Základem vědomé činnosti je rozhodovací proces v reálném časoprostoru, diskuse . „Zastavování“ času pomocí grafických pojmových systémů, založených na aplikaci „obvyklé věty“ stačí pouze k modelaci následné činnosti v reálném prostředí. Speciální rozhodovací proces - kvantová mechanika zvuku (KMZ) je metodou krokové materializace energie vědomí do hmotné podoby pomocí gravitační síly v myšlení člověka, způsobené energií zvuku. Součinnost myšlení a jednání člověka je neoddělitelná od průběhu času.

Přitažlivost (gravitace) slyšitelného zvuku je umožněna existencí hmotného prostředí, ale je zároveň tímto prostředím oslabována, je utlumenou podobou energie zvuku v mezihvězdném prostoru.

Modelování blízké přítomnosti (blízká budoucnost je termín nedosažitelný v prostředí času) matematickými postupy nemělo jiný relevantní hodnotící systém než logiku, vycházející z „programu“pro levou hemisféru. Cit pro realitu je jiný název pro program pravé hemisféry, pro hledání pravdivosti. Rozhodčím je „kmitání“ (rezonance) emocí, přítomné vždy při důležitých rozhodnutích. Přitažlivost informace málokdo spojuje s vžitým obsahem pojmu gravitace, překonání setrvačnosti v myšlení je motorem vývoje, zároveň tato setrvačnost zajišťuje zpomalení realizace nových prvků akceptováním širších souvislostí. KMZ je univerzálním diskusním mechanismem a pokusem o vysvětlení vztahů v prostoru, nic víc. K pochopení provázanosti gravitace od myšlenky k výrobku je nutno změnit či rozšířit obsah některých pojmů (viz „Alternativní výklad pojmů“, www.karao.cz ), ale stačí také uvědomit si denní skutečnost z tohoto, zde popsaného úhlu.

Platí, že nejbližším projevem gravitačního procesu pomocí myšlení je vlastní tělo, způsobu života člověka v nedávné minulosti odpovídal obličej i tělo. Typologie je obor, který se návazností projevů myšlení ve hmotě a vědomí člověka zabývá a který se z nějakých důvodů na školách nevyučuje a pokud ano, tak velmi povrchně. Dnes je mnohem těžší s výukou začít, díky schopnosti myšlení nastavit myšlence zrcadlo je mnoho typologických znaků zkresleno touto schopností a povrchní znalost vede k nesprávným závěrům. Platí, že gravitace hmoty směřuje na Zemi dolů, gravitace energie směrem nahoru – tomu odpovídá hodnota myšlenek, větší gravitaci (převahu) pozitivních myšlenek představuje úsměv (koutky úst nahoru, takový člověk je i pro druhého přitažlivější), energie vědomí překonala energii ve hmotě tohoto člověka, atd.

Výlet do fantazie

Vliv sluneční soustavy, vyváženého živého (!!) organismu na vnímání člověka dokládá už velmi dlouho existence astrologie, kabaly a dalších systémů, které nelze hodnotit jen pojmovým systémem levohemisférové logiky. Programové vybavení člověka v podobě genomu má krátké periody fyzické existence vyvažovány dlouhou periodou existence toho, co obvykle nazýváme duše. Duše může být programem vyšších informačních vrstev, jde o schopnost energetický potenciál člověka upravovat po každé hmotné periodě do nové (pro potřebu další informační vrstvy potřebné) podoby, tu čerpá v prenatálním věku další človíček v podobě nadání či poruchy. Ke zpracování „programu“ pro nového člověka lze využít i informační zázemí dalších planet, astrologie nemusí být jen hračka pro pobavení. Informace, které člověk během života zpracuje, zůstávají po smrti v podobě „informačního otisku osobnosti“ (hologramu) v prostoru, který je dosažitelný pomocí úsilí jiného žijícího člověka. Tak lze vysvětlit některé typy nadání, které nesouvisí s genetickým způsobem přenosu .

Základní informační vrstvu pro nás představuje hmota a zvukový prostor (hmota atmosféry). Zmínka z historie o tzv. „sedmém nebi“ může mít pravdivý základ v podobě několika energetických pásem, která blokují nepřipraveným jedincům získat informace, se kterými by narušili vývojový program soustavy (vedle vrstev atmosféry jde zřejmě i o úlohu aury, energetického obalu člověka). Postupná transformace informací do hmoty (genetický proces) by měla postupovat v souladu s čerpáním nových informací vzděláním i pomocí aury, která může sloužit jako vstupní portál do podvědomí či jako osobní ochrana před vstupem nežádoucích informací (chanelling nebo nemoc, atd). To, že ve vědomí člověka existuje (alespoň v dětství) cíl v podobě konání zázraků – to má možná reálnou podobu motivačních programů. Vykouzlit živého králíka lze asi i jinak než obratným klamem, proč by se jinak tato vize ve vědomí objevovala?

Počítačová technologie postupuje přes prostorové hologramy k vytváření další reality. Jediné, co chybí hologramu, je hmotnost. Do jaké míry hmotnost ovlivňují schopnosti pravé hemisféry, to se člověk časem dozví, pokud se dřív nestačí zlikvidovat. Zmínky o levitaci jsou založené na vědomém úsilí člověka, on je zřejmě schopný vliv gravitace potlačit. V minulých civilizacích prý člověk uměl létat. Vypadá to tak, že naše civilizace má dosáhnout tohoto cíle pomocí technologie – což je jiný název pro nižší informační vrstvu „počítačů a robotů“, kterou má lidstvo vlastním přičiněním k dispozici. Elektrogravitaci dokazují funkčí modely tzv. lifterů (viz WM magazín č.16/17, 2003). Lze se domnívat, že existují na Zemi technologie, které nejsou určeny pro širší veřejnost z důvodu mocenských zájmů těch, kdo pomocí financí zvyšují nerovnováhu ve světě.

Proces záhuby nevyvolených může vypadat následovně: pojídáme geneticky manipulované potraviny (které narušují genom člověka), zdraví si (někteří) „udržujeme“ pomocí vychvalovaných chemických preparátů, stále víc lenošíme a spoléháme na „vyšší moc“. Tu představuje stále menší skupina stále bohatších lidí, kteří cíleně nebo z nevědomosti nechápou, že globalizace pomocí levohemisférového (tzv.ekonomického) myšlení není globalizací, kterou si přeje většina lidstva. Přesto se „jejich“ způsob globalizace může podařit. Sociální a zdravotní problémy zlikvidují v dohledné době pracovní sílu – to je možná v plánu, protože drahá pracovní síla je nepotřebná. Zahubí se sama, pomocí léků a rostoucí byrokracie, podporované policejním aparátem. Pak si to rozdají tito dva a zůstanou z byrokracie ti, kteří budou pod dohledem informačních systémů ovládat finanční systémy a výrobní systémy, na světě nastane ráj pro vyvolené. K těm může patřit i nemnoho takových, kteří včas pochopí, že pracovat je docela zajímavá činnost, když si člověk uchová zdravý rozum a funkční tělo. Otázkou je, kdo ovládá informační systémy a kdo má zdravý rozum. S pomocí „kvantové mechaniky zvuku“ – diskusního nástroje – lze přispět ke vzdělanosti populace. Každá „diskusní hra“ pomůže účastníkům porovnat svou hodnotu ve skupině a rozeznat kvalitnějšího nebo „kvalitnějšího“ z řečníků.

Jsme laboratoří lidského genomu, máme v něm definovaný cíl, kterého za určitých předpokladů můžeme dosáhnout. Cílem vyššího stupně poznání, kterým mohou být rozvinutější typy mimozemských lidských civilizací, může být zdokonalení způsobu, jakým žijeme svůj život:
1. Definice a uplatnění principu „obvyklé věty“ mění strukturu stávajícího paradigmatu (světonázoru) člověka v prostoru, kterého je sám součástí.

2. Energetická podstata hmoty umožňuje její existenci a přeměnu prostřednictvím vědomí člověka, přeměnu umožňují postupně překonávané bariery ve vnímání a myšlení prostřednictvím informační energie prostředí.

3. Přitažlivost myšlenky a gravitace hmoty je následkem existence dvou typů informační energie (Vědomí) – dynamické v podobě směrového (elmag.). vlnění - a statické či dynamické formy v podobě rezonance (kmitání) prostoru. Čas je následkem rozfázovaného vnímání informace pomocí programu v myšlení člověka, průběh času v programech lidských hemisfér umožňuje formulovat virtuální a následně hmotnou podobu nového či variantního stupně poznání.

4. Člověk je biologický nástroj s odpovídající mírou samořiditelnosti, definovaný vyšším informačním prostorem pro realizaci jeho cílů. K pochopení souvislostí mezi informačními vrstvami slouží člověku informační schopnosti „křemíkové inteligence“ počítačů, kterou má lidstvo svým přičiněním k dispozici.

5. Žijeme v období, kdy se otvírají schopnosti programů v pravé hemisféře. Nástrojem pro urychlení předprogramovaných funkcí člověka je diskusní mechanika KMZ, spojující schopnosti dvou informačních vrstev, uhlíkové a křemíkové.



Ve Vlašimi 23. 8. 2001
Poslední revize 4. 11. 2003

pošli na vybrali.sme.sk pošli do vybrali.sme.sk

Zdielať tento článok na Facebooku

čitateľov: 4860   verzia pre tlačiareň

Hľadaj užívateľa podla nicku /zadaj aspoň 2 písmená/:


fotogaléria
May 24, 2015

dsc_2270.jpg / fotky užívateľov

klikni na obrázok pre zväčšenie a popis

čítaj poznámky (0)
napíš poznámku

prezri si archív(612) :

general(140) / ilustračné(153) / zvláštne lokality(214) / fotky užívateľov(105)

vložiť obrázok do galérie



powered by EDGE