ZAREGISTRUJ SA!

login:
heslo:
vyberte si:

fóra [pravidlá]

zaujímavé odkazy

publikovať článok

vyhľadávanie na stránke



Putnici.sk na FACEBOOKu


Stránky Dr. Jesenského  

prihlásení užívatelia

aktívni za posl. 5 min.

poč. registrovaných užívateľov:47772

V tejto chvíli prezerá stránku 0 registrovaných užívateľov 137 anonymných užívateľov.

Vítame nového registrovaného užívateľa: CeageNobm

výstupy
Ak chcete na vašej stránke zverejňovať zoznam správ z našej stránky môžete použiť tento výstup, alebo viac podrobný výstup.
XML/RSS.



Smrt, jedno z posledních tabu
@ spoločnosť     7.4. 12, 04:03

Když před pár měsíci podepisoval v jednom pražském knihkupectví buddhistický lama Ole Nydahl svou novou knihu, tísnil se kolem něj početný dav zájemců. A zdaleka nejen z řad buddhistů. Byla totiž o smrti.
 

„Zajímá mě to. Chci se o smrti něco dozvědět. Je to téma, o kterém se toho ví jen málo,“ odpovídali mi nejčastěji na otázku, proč si ti, kteří nejsou vyznavači východních nauk, knížku také koupili.
 
„Emotivně neznámé a nepoznané přitahuje. A přitahuje i vše, co děsí. Naše dnešní společnost, kde je skoro povinností být mladý, zdravý, šťastný a úspěšný, tabuizuje nemoc a smrt více než dřív. A je v tom i faktor Bradburyho Zástupu,“ zamýšlí se nad úspěchem knihy s poněkud morbidním tématem neurochirurg, profesor Vladimír Beneš. Podle jeho zkušeností si smrt a vše s ní spojené připouští jen málo lidí.
   
„I když se týká každého z nás, doopravdy se jí zabývat začneme až v okamžiku, kdy přijdeme o zdraví. Do té doby je smrt abstraktním pojmem. Děti a mladí lidé jsou svým způsobem nesmrtelní. Teprve s ohrožením zdraví, které do té doby bereme jako garantovanou jistotu, na ni reálně pomyslíme. Smrt je opravdu jedním z posledních tabu naší společnosti,“ připouští lékař, jehož rukama prošly tisíce pacientů. A který se samozřejmě s tímto tabu setkává poměrně často.
 

Hlavně žádnou paniku
„Sdělit nemocnému, že jeho čas se chýlí ke konci, není jednoduché. Ne každý to unese. Ze své zkušenosti vím, že ženy bývají silnější než muži. Asi to souvisí s jejich rolí zachovatelek rodu. Ale řeknu vám jednu věc. Jen dvakrát za mou praxi se mi stalo, že pacient se zhoubným nádorem položil finální otázku: jak dlouho ještě? Lidé to zkrátka nechtějí vědět.“
 
Kniha O smrti a znovuzrození jde doslova na dračku a stejné to bylo například v sousedním Německu, kde se chystá už čtvrté vydání. „Je pochopitelné, že se lidé smrti bojí. Je to něco neznámého,“ odpovídá lama Ole Nydahl na otázku, co ho vedlo k napsání knihy. „Když něco neznáte, bojíte se toho, když to znáte, zvládnete to,“ věří. Sám byl v životě několikrát na hranici života a smrti. „Vždy mě velmi zajímalo, co se děje poté,“ přiznává.
 
Když v roce 1972 při svých cestách na Východ získal od starých tibetských lamů vzácné znalosti spojené s procesy smrti a umírání, věděl, že si je nebude chtít nechat pro sebe. Buddhismus připisuje okamžiku smrti velkou důležitost, a proto jí vždy věnoval pozornost.
 
„Přál jsem si tyhle nashromážděné znalosti sdílet s ostatními lidmi a dát jim tak určitý druh bezpečí,“ vysvětluje Dán Ole Nydahl, který byl v roce 1969 při své svatební cestě do Nepálu rozpoznán buddhistickými mnichy coby vtělení vysokého lamy.
 
Díky víře v reinkarnaci neboli znovuzrození na základě minulých skutků buddhisté smrt berou jako změnu stavu, přechod do jiného stavu vědomí. Vědomí, které je nestvořené a nesmrtelné, opustí tělo a po čase získá jiné. Jako když si převléknete kabát.
 
„Je dobré nepanikařit a raději si v klidu přečíst, co nás na konci života čeká,“ radí lama. To by podle něj měli vědět i nebuddhisté. Procesy spojené se smrtí z hlediska buddhismu ostatně nijak neodporují lékařské vědě. „A navíc umřeme všichni. Nejen buddhisté,“ dodává lama s úsměvem.
 

Neboj, to se tě netýká
Psychologové se shodují, že návody, jak jednat a hovořit s umírajícími a jejich blízkými v naší kultuře vymizely. Poslední pomazání dnes dostane málokdo. A vyspělá medicína vítězí nad smrtí mnohem častěji než v dřívějších dobách.
 
„Dříve se nemluvilo o sexu, zato smrt byla více na očích,“ myslí si psychiatrička Dana Janotová. „Umíralo se častěji a v kruhu rodiny a každý se s ní během života přirozeně setkal. Byla to součást života. Dnes je sexu všude nadbytek, ale smrt je vytlačena za zdi ústavů. Tabu sexu nahradilo tabu smrti.“
 
Není proto divu, že si s ní nevíme rady. Nejsou neobvyklé případy, kdy se umírajícímu do posledních chvil vlévá falešný optimismus, že se vše v dobré obrátí a smrt se konat nebude. Je takový přístup rozumný?
 
„Tím si nejsem jistá,“ krčí rameny dvaačtyřicetiletá Hana. Před šesti lety jí zemřela na rakovinu lymfatických uzlin dobrá kamarádka Ivana. Bylo jí čtyřicet let. Chřadla dobrého půl roku a ke konci bylo zcela jasné, že z tohoto světa odejde. „I rodina to věděla,“ vzpomíná Hanka, která za ní pravidelně docházela domů a pak i do nemocnice.
 
„Všichni se tvářili, že Ivana má něco jako chřipku, nikoli Hodgkinovu nemoc. Když jí po chemoterapii začaly selhávat plíce, obracela se na blízké s dotazy, co když opravdu zemře, co bude pak, jak se má připravit. Bylo znát, že ji sužují obavy a nejistota. Že má strach, co bude dál.
 
 
Pokračovanie: http://www.novinky.cz/zena/styl/263041-smrt-jedno-z-poslednich-tabu.html?ref=ostatni-clanky
Lucie Jandová, Právo


Súvisiaci článok: http://www.putnici.sk/news/9328

 

pošli na vybrali.sme.sk pošli do vybrali.sme.sk

Zdielať tento článok na Facebooku

čitateľov: 6621   verzia pre tlačiareň

Hľadaj užívateľa podla nicku /zadaj aspoň 2 písmená/:


fotogaléria
Dec 07, 2017

dsc_2301.jpg / fotky užívateľov

klikni na obrázok pre zväčšenie a popis

čítaj poznámky (0)
napíš poznámku

prezri si archív(612) :

general(140) / ilustračné(153) / zvláštne lokality(214) / fotky užívateľov(105)

vložiť obrázok do galérie



powered by EDGE