ZAREGISTRUJ SA!

login:
heslo:
vyberte si:

fóra [pravidlá]

zaujímavé odkazy

publikovať článok

vyhľadávanie na stránke



Putnici.sk na FACEBOOKu


Stránky Dr. Jesenského  

prihlásení užívatelia

aktívni za posl. 5 min.

poč. registrovaných užívateľov:47772

V tejto chvíli prezerá stránku 0 registrovaných užívateľov 139 anonymných užívateľov.

Vítame nového registrovaného užívateľa: CeageNobm

výstupy
Ak chcete na vašej stránke zverejňovať zoznam správ z našej stránky môžete použiť tento výstup, alebo viac podrobný výstup.
XML/RSS.



Rodina a pudy sebezáchovy
@ spoločnosť     6.11. 11, 11:00

V dětství jsem se naučila reagovat na stresové situace strnutím. Jako obranná reakce na průšvihy všeho druhu to docela dobře fungovalo. V dospělosti se však z mého pudového jednání stal velký problém.


Je mi osm let. Jsem Indiánka Jestřábí oko a zlotřilý šerif Péťa, plný zlověstné agrese, mě pronásleduje lesem. Běžím, nevnímám větvičky, které mě šlehají do tváře a odírají mi nohy. Srdce mi tluče, jako by mi chtělo vyskočit z hrudi, a plíce přečerpávají kyslík v šíleném tempu. Docházejí mi síly. Skočím za nejbližší strom. Přitisknu se k němu. Jsem nehybná, ale napjatá jako struna. Šerif běží kolem. Na pár okamžiků přestanu dýchat úplně. Vůbec tu nejsem...

Kde končí hra a začíná skutečnost?

Domů dorazím pozdě, špinavá, uřícená. Ještě nemám udělané úkoly. Maminka na mě křičí. Tak moc se snaží být dobrá máma. Jako by šlo o život...

Co když se do modelu dobré matky nevtěsná? Její mozek to podvědomě vyhodnocuje jako bezprostřední ohrožení. Její pudy fungují stejně jako fungovaly v pravěku, kdy mohlo selhání vést k vyloučení ze společnosti. Bez rodové podpory nepřežije - a já jí to kazím.

Stojím a civím do země. Nemůžu se pohnout, nenapadá mě jediné slovo, kterým bych svoje chování zdůvodnila a mámy hněv utišila. V dané chvíli moje mysl, která si s sebou nese jako kouli u nohy zkušenost bezpočtu dávných generací, vyhodnocuje situaci dramaticky: Co když mi máma upře svou lásku a péči? To by v dávných dobách znamenalo skutečné ohrožení života.

A táta? Neřekne nic, raději uteče do garáže a pustí si nahlas rádio. Později se bude tvářit, jako že bylo nutně potřeba poštelovat něco kolem pasti na mamuta. A dobře dělá, u rodového ohniště teď není bezpečno ani pro něj.

Naše pudy sebezáchovy se aktivují nejen při skutečném, ale bohužel také při domnělém ohrožení. Honička v lese byla opravdu jen hra. A doma? Nikomu nešlo o život, a přesto jsme všichni reagovali smrtelně vážně.

Příliš zjednodušeno?

Většinu času se bojíme něčeho nebo se zlobíme na něco úplně jiného, než co se před námi tady a teď fakticky odehrává. Proč? Pojďme si to stručně vysvětlit.


Pokračovanie: http://psychologie.cz/rodina-pudy-sebezachovy/

Ella Chappell

pošli na vybrali.sme.sk pošli do vybrali.sme.sk

Zdielať tento článok na Facebooku

čitateľov: 8614   verzia pre tlačiareň

Hľadaj užívateľa podla nicku /zadaj aspoň 2 písmená/:


fotogaléria
Dec 07, 2017

dsc_2301.jpg / fotky užívateľov

klikni na obrázok pre zväčšenie a popis

čítaj poznámky (0)
napíš poznámku

prezri si archív(612) :

general(140) / ilustračné(153) / zvláštne lokality(214) / fotky užívateľov(105)

vložiť obrázok do galérie



powered by EDGE