ZAREGISTRUJ SA!

login:
heslo:
vyberte si:

fóra [pravidlá]

zaujímavé odkazy

publikovať článok

vyhľadávanie na stránke



Putnici.sk na FACEBOOKu


Stránky Dr. Jesenského  

prihlásení užívatelia

aktívni za posl. 5 min.

poč. registrovaných užívateľov:47886

V tejto chvíli prezerá stránku 0 registrovaných užívateľov 118 anonymných užívateľov.

Vítame nového registrovaného užívateľa: Louisserma

výstupy
Ak chcete na vašej stránke zverejňovať zoznam správ z našej stránky môžete použiť tento výstup, alebo viac podrobný výstup.
XML/RSS.



Naše životní rituály
@ čítanie na víkend     26.12. 09, 15:12

Robert Fulghum (2007, Praha); zroj: cs.wikipedia.org (Petr Novák, Wikipedia)

Ukázka z knihy Roberta Fulghuma: „Od začátku do konce – naše životní rituály.“


Kdybychom spolu jednoho odpoledne před několika lety seděli v parku na lavičce, povídali si a přeskakovali z jednoho tématu na druhé a vy se mně zeptali, o čem v těchto dnech přemýšlím a píšu, odpověděl bych vám: „O rituálech.“ A ještě bych dodal: „Překvapuje vás to? Mě to překvapuje taky.“

Proč právě o „rituálech“? Je to téma, jímž se obvykle zabývají teologové a etnografové. Já tak akademické zájmy obvykle nemívám. Mě nejvíce zajímají běžné, každodenní stránky života. A to, co vidím, pak obvykle předávám formou humorného eseje.

Proč tedy o „rituálech“?


Celý ten můj myšlenkový pochod odstartovali lidé, kteří věděli, že jsem byl po mnoho let pastorem, a chodili se se mnou radit o různých oslavách a obřadech. Chtěli vědět, co se říká při promoci, pohřbu a vítání novorozenců. Vyptávali se na modlitbu před jídlem, obnovení manželského slibu a také jak zahojit rány po různých osobních bitvách. Lidé chtěli poradit se soukromými rituály, které provádíme o samotě – jako jsou třeba meditace, modlitba a rozjímání.

Já mám mít o takových věcech přehled. Fakt ale je, že i když jsem se takových rituálů po mnoho let aktivně zúčastňoval, nikdy jsem o tomto tématu nepřemýšlel tak, jak by si zasloužilo.

Snažil jsem se těm prosbám vyhovět a přitom jsem vlastní i okolní život začal vnímat jako život ritualizovaný. Uvědomil jsem si, že důležité rituály nejsou uloženy v knihách a v příručkách pro pastory – každý den je totiž všichni žijeme.

Kdyby téma „rituálů“ bylo budovou, byl by to dům velmi honosný – něco jako historická správní budova nějaké menší univerzity. A ani při vstupu hlavním vchodem do foyeru by vás pocit formálnosti nepřestával děsit.

Kdybyste u přepážky v hale požádali o informace o univerzitě, dostali byste oficiální prospekty a brožurky, což jsou takové idealizované mapky znázorňující dění v oné instituci. To je jeden způsob, jak se dívat po informacích a poučeních.

Kdybyste ale místo toho šli zadem do kuchyně univerzitní jídelny v přízemí a promluvili si s kuchaři a personálem, a pak zašli do menzy a tam si popovídali se studenty a zaměstnanci, hned byste se cítili lépe a zřejmě by se vám univerzita jevila daleko přátelštěji.

Vždycky dávám přednost tomuto neformálnímu pohledu do zákulisí.

Právě tam jsem hledal surový materiál, z něhož sestávají rituály.

Veden vlastní intuicí jsem šel přímo za nosem a ocital jsem se s nečekanými myšlenkami na nečekaných místech. Vždycky mám radost, když něco známého spatřím v novém světle a pochopím, že to, co hledám, mám na dosah ruky. Jako najít „ztracené“ brýle na špičce nosu. Přesně tak to bylo i s cestou za pochopením rituálů. Celou dobu jsem to měl přímo před sebou.

Kdybychom spolu nějakou dobu pravidelně obědvali, vyprávěl bych vám, co teď vím o rituálech, a čekal bych, že se přidáte s tím, co víte vy. A počítám, že byste byli stejně překvapeni, jako jsem byl i já, kolik toho o rituálech víte a jak velká část vašeho života vlastně probíhá jako rituály.

Naši diskusi takto odhaduji na základě dvou zážitků z léta roku 1994. Když jsem své myšlenky o rituálech dál na papír, požádal jsem osmnáct přátel, aby si během našeho společného raftingu na řece Rogue v Oregonu můj rukopis přečetli. O dva týdny později jsem opravený rukopis vzal na letní setkání rodin, kde si jej přečetlo sto osmnáct dospělých. A na řece i v prázdninovém táboře to dopadlo stejně – probíhal takový ten dlouhý, zaujatý rozhovor, jaký lidé vedou dlouho do noci, když hovoří o podstatných věcech.

Jestliže mezi námi panují takové plodné vztahy, užíváme intimního jazyka – spíše než jazyka univerzitní posluchárny; jazyka neformálního. Hovoří z nás vlastní zkušenost – to, co známe z první ruky…


Zdroj: http://www.jitrnizeme.cz/view.php?nazevclanku=nase-zivotni-ritualy&cisloclanku=2009120034


O autorovi: http://cs.wikipedia.org/wiki/Robert_Fulghum
...
První kniha, kterou Fulghum vydal, mu okamžitě zajistila fenomenální slávu. 14 miliónů knih prodaných v 93 zemích po celém světě, to je bilance útlé knížky Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce, vydané v roce 1988. O čem je a v čem tkví její úspěch?
- O všechno se rozděl.
- Hraj fér.
- Nikoho nebij.
- Vracej věci tam, kde jsi je našel.
- Uklízej po sobě.
- Neber si nic, co ti nepatří.
- Když někomu ublížíš, řekni promiň.
- Před jídlem si umyj ruce.
- Splachuj.
- Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
- Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.
- Každý den odpoledne si zdřímni.
- Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni se někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.
...

pošli na vybrali.sme.sk pošli do vybrali.sme.sk

Zdielať tento článok na Facebooku

čitateľov: 13435   verzia pre tlačiareň

Hľadaj užívateľa podla nicku /zadaj aspoň 2 písmená/:


fotogaléria
Dec 07, 2017

dsc_2301.jpg / fotky užívateľov

klikni na obrázok pre zväčšenie a popis

čítaj poznámky (0)
napíš poznámku

prezri si archív(612) :

general(140) / ilustračné(153) / zvláštne lokality(214) / fotky užívateľov(105)

vložiť obrázok do galérie



powered by EDGE