ZAREGISTRUJ SA!

login:
heslo:
vyberte si:

fóra [pravidlá]

zaujímavé odkazy

publikovať článok

vyhľadávanie na stránke



Putnici.sk na FACEBOOKu


Stránky Dr. Jesenského  

prihlásení užívatelia

aktívni za posl. 5 min.

poč. registrovaných užívateľov:44037

V tejto chvíli prezerá stránku 0 registrovaných užívateľov 86 anonymných užívateľov.

Vítame nového registrovaného užívateľa: Williamhof

výstupy
Ak chcete na vašej stránke zverejňovať zoznam správ z našej stránky môžete použiť tento výstup, alebo viac podrobný výstup.
XML/RSS.



Vedomie po smrti
@ alternatívne vedy     13.2. 07, 03:45

Mati Klarwein

Britští lékaři tvrdí, že mají důkaz toho, že lidské vědomí nezávisí na činnosti mozku. Podle nich, vědomí žije, i když činnost mozku se zastaví. Američtí psychiatři také vykládají o nových výsledcích zkoumaní této otázky. 

Spolupracovníky centrální kliniky v Southamptoně prozkoumali přes 63 pacientů, které se nacházeli ve stavu klinické smrti po infarktu, a pak se vrátili k životu. 56 z nich si nic nepamatuje (pry jen ztratili vědomí, pak se probrali). Čtyři lidí velice dobře si zapamatovali a popsali vše, co zažili ve stavu klinické smrti. Prožívali pocit štěstí a klidu. Všichni cítili, že se osvobodily ze svého fyzického těla a dostali se do jiné dimenze, kde čas běží podstatně rychleji a všechny pocity se zaostřují. Ze začátku uviděli jasné světlo, který znamenal přechod do jiného světu. Pak se před nimi objevili bytosti podobě andělů. Všechny tyto nemocní, dle jejích slov, přiblížili se k té hranici, překročením které je návrat do světa lidí v těle je nemožný. Tím, že tuto hranici nepřekročili, vrátily se zpět.

Podobných vyprávění je ve světě hodně. Však nejzajímavější na to, že podle přístrojů všem pacientům ve stavu klinické smrti se nedostával do mozku kyslík, ani mizivé množství.

Medicína do nedávná považovala za příčiny posmrtních vidin prudké snížení množství kyslíku v mozku. Však nikdo toto tvrzení vážně nezkoumal. „Naši pacienti prožívali své podivné stavy v čase, kdy mozek už nemohl fungovat a proto nebyl schopen reprodukovat jakékoliv vzpomínky“,- píše doktor Sam Parnia z Centrální kliniky Sauthamptonu. Z toho odvádí, že lidské vědomí funguje nezávisle na mozku a může existovat bez něj. „Když zkoumáme mozek, pak jasně vidíme, že buňky šedé hmoty svojí stavbou se v podstatě neliší od ostatních. Také vylučují chemické látky, ale nemohou vyvolávat subjektivní myšlenky a obrazy, které my označujeme za lidské vědomí“… A dále: „Nakonec náš mozek je nám potřebný pouze jako přijímač – převáděč. Funguje jako „živá televize“: vnímá vlny, které se do něj dostávají, pak převádí je do obrazu a do zvuku, ze kterých vznikají celistvé obrazy“.

Vědci zkoumali vyprávění velkého počtu lidí, z nichž každý vykládal svůj příběh. Ve všech případech je spousta společných elementů, jako například tunel, světlo na jeho konci, nebeská záře. Také se ukazovaly i podstatné rozdíly. Vědci podmínečně rozdělili tyto rozdíly na pozitivní a negativní. Zjistilo se, že optimisti po smrti dostávají světlé, radostné zážitky. Nenapravitelní pesimisti se dostávají do skupiny s negativními zážitky. Skupina pozitivních zážitků je však podstatně větší.

Zde je typický příklad: umírající člověk „vystupuje“ z těla a pozoruje sebe sama. Pak letí tunelem, na jehož konci vidí jasnou záři. Často na tom konci na něj čekají zemřelí příbuzní a přátelé.

Jednu Američanku, řekněme Merylin, dovezli do nemocnice s diagnózou infarkt. Ona pocítila, jak najednou bolest v hrudníku ustala. „Jako bych vypadla z vlastního těla a ve stavu beztíže se vznesla pod strop. Vnímala, že světla pod stropem jsou zaprášené a napadla mne myšlenka: „To je ale špína v této nemocnici! Je třeba přece prach vytírat!“ Podívala se dolu a uviděla doktory, které byly sklonění nad tělem na stole. Byl to pro mne šok, až jsem si uvědomila, že jsem to já! Pak jsem zpozorovala své děti a další příbuzní, které byly v jiné místnosti. Oni plakali. Chtěla jsem je uklidnit a říct že je mi dobře, však oni mne neviděli a neslyšeli. Pak jsem si uvědomila, že nemůžu nechat své malé děti! Musím se o něj postarat!“ Merylin nezemřela.

Však jsou i jiné případy – strašné, kdy člověk dostává možnost nahlédnout do pekla. Nejčastěji podobné vidiny mají sebevrazi. Zachráněnému z pekla obyčejně ukazují jejich život a dávají možnost výběru: vrátíš se k životu, či zemřeš už „definitivně“.

Zvlášť výrazně popsal svůj „posmrtní“ zážitek jeden muž, který se dostal do autonehody. „Byl jsem sám v nekonečném vesmíru. Slyšel jsem divné zvuky, lidské povzdechy a stenání. Lidé však byli kdesi daleko. Díval jsem se na ně jen jako pozorovatel. Balili se do nějakých rouch, a všichni byly bez hlav. Velice trpěli. Volali mne k sobě abych se k ním přiblížil. Najednou jsem si uvědomil, že i já zde budu muset zůstat! Pak najednou odněkud přišlo vědění, že si můžu vybrat: zůstanu zde či vrátím se do těla“.

Americký psychiatr z Virginie profesor Brus Grason aktivně zkoumá „vidiny po smrti“. Zpravidla, pacienti, kteří nechtějí uznat, že jejich „vidiny“ byli pouhou halucinací, se považují za psychicky nenormální. Profesor Grason nedávno zveřejnil v časopise „Lacent“ výsledky svých výzkumů, které neodpovídají obecnému názoru jeho kolegů. On prozkoumal 134 pacientů, kteří přežili klinickou smrt. Přesvědčil se, že nelže považovat za psychicky nemocné lidí, kteří v čase klinické smrti něco viděli a zachovali o tom jasné vzpomínky. Předpokládá, že tyto vidiny jsou důsledkem silné reakce psychiky na tak intenzivní stres, kterým je oddělení duše od těla. Pozornost člověka je zaměřená na tuto událost, vnímaní však všeho ostatního je zablokováno.

Jeden z největších argumentů ve prospěch takových prožívaných událostí je to, že různé lidí bez rozdílu na pohlaví, veku či náboženství, vyprávějí o podobných zážitcích. Však i toto je možno zpochybnit a podívat se na to jako na výplod umírajícího mozku, který má stejnou strukturu u všech lidí.

Existuje názor, že v přírodě funguje mechanizmus, který nám ulehčuje proces umírání, dokonce nám ho zpříjemňuje. Je zjištěno, že v okamžiku smrti v organizmu se zvyšuje úroveň endorfinu – hormonu, který potlačuje pocit bolesti. Však endorfin není halucinogenní látkou, a proto nemůže vyvolat popisované vidiny. Zkoumaní jeho vlivu na nervové buňky se však nachází v počátečním stadiu. Je však známo, že intenzivně působící narkotický preparát ketamin vyvolává ve člověku stav, podobný stavu vidin „po smrti“. Jedná z teorii se zakládá na předpokladu, že někde v neuronech se ukládá velké množství ketaminu, který se uvolňuje v okamžiku smrti.

Není jasné však, proč mnozí lidé dostávají ve svých obrazově-zvukových halucinacích dostávají sdělení, že je ještě brzy pro ně „odpočívat“ v sadách Edenu a musí se vrátit zpět, aby vrátily své pozemské dluhy


Zdroje: http://www.osud.cz/cs/clanek.php?id=5591

http://www.agni.cz/cs/index.php?option=com_content&task=view&id=105&Itemid=31

pošli na vybrali.sme.sk pošli do vybrali.sme.sk

Zdielať tento článok na Facebooku

čitateľov: 8658   verzia pre tlačiareň

Hľadaj užívateľa podla nicku /zadaj aspoň 2 písmená/:


fotogaléria
May 24, 2015

dsc_2270.jpg / fotky užívateľov

klikni na obrázok pre zväčšenie a popis

čítaj poznámky (0)
napíš poznámku

prezri si archív(612) :

general(140) / ilustračné(153) / zvláštne lokality(214) / fotky užívateľov(105)

vložiť obrázok do galérie



powered by EDGE