ZAREGISTRUJ SA!

login:
heslo:
vyberte si:

fóra [pravidlá]

zaujímavé odkazy

publikovať článok

vyhľadávanie na stránke



Putnici.sk na FACEBOOKu


Stránky Dr. Jesenského  

prihlásení užívatelia

aktívni za posl. 5 min.

poč. registrovaných užívateľov:43857

V tejto chvíli prezerá stránku 0 registrovaných užívateľov 127 anonymných užívateľov.

Vítame nového registrovaného užívateľa: Larryhaw

výstupy
Ak chcete na vašej stránke zverejňovať zoznam správ z našej stránky môžete použiť tento výstup, alebo viac podrobný výstup.
XML/RSS.



Největší biologický experiment všech dob
@ alternatívne vedy     13.11. 06, 05:53

V roce 2002 Gro Harlem Brundtland, tehdy ředitelka Světové zdravotnické organizace, jednomu norskému novináři sdělila, že v jejím úřadě v Ženevě je zakázáno používat mobilní telefony protože vždy onemocní, jestliže se na čtyři metry od ní vyskytne zapnutý mobilní telefon. Paní Brundtland je lékařka a bývalá norská ministerská předsedkyně.

Tuto zprávu, publikovanou 9. března 2002 v Dagbladet, všechny ostatní noviny prostě ignorovaly. V následujícím týdnu ovšem Michael Repacholi, její podřízený pověřený mezinárodním projektem zkoumajícím EMF (elektromagnetické pole), reagoval veřejným prohlášením, v němž znepokojení své šéfky bagatelizoval. Kvůli četným podezřením souvisejícím z těmito okolnostmi paní Brundtland o pět měsíců později oznámila, že odstoupí z vedoucí pozice ve WHO hned po uplynutí termínu.

Nic nemůže lépe ilustrovat naši kolektivní schizofrenii lépe, než úvahy o elektromagnetických zářeních. Odpovídáme těm, kteří si dělají starosti o jeho nebezpečích – proto mezinárodní výzkumný projekt EMF – ale současně ignorujeme a opomíjíme lidi, kteří, stejně jako paní Brundtland, již podléhají jejich účinkům.

Jsem poradcem o zdravotních účincích bezdrátové technologie a přijímám hovory, které mohu všeobecně rozdělit do dvou hlavních kategorií: na telefonáty lidí, kteří si pouze dělají starosti, jimž budu říkat kategorie A, a lidí kategorie B, kteří už onemocněli. Občas si přeji, abych mohl uspořádat velký konferenční hovor a umožnit oběma těmto skupinám společný rozhovor – je zde potřeba více vzájemného porozumění, abychom se mohli společně pokusit řešit stejný problém. Ustaraný volající A, se obvykle táže, jaké odstínění nebo jakou náhlavní soupravu si má koupit pro svůj mobil. Někdo chce vědět, jaká je bezpečná vzdálenost k bydlení od antény vykrývacího buňkového vysílače. Nemocný volající B chce vědět, jak odrušit svůj dům, jaké nastoupit léčení, či, stále častěji, do které části země by se mohl přestěhovat, aby unikl záření a zachránil si život.

Následující informace jsou víceméně výchozí platformou: v první řadě pro pomoc tápajícím, a hlavně kvůli objasnění části zmatků, abychom snad jednou dospěli k racionálním rozhodnutím pro ozdravení světa.

Základy

Nejpodstatnějším faktem u mobilních telefonů a jejich vykrývacích vysílačů je, že emitují mikrovlnné záření; právě tak, jako wifi (bezdrátový internet), bezdrátově propojené počítače, bezdrátové (přenosné) telefony a jejich základny připojené k telefonní síti a všechny další bezdrátové přístroje. Každé komunikační zařízení nepřipojené k zásuvce ve zdi emituje záření.
 

Většina wifi systémů a některé bezšňůrové telefony pracují na přesně stejné frekvenci jako mikrovlnná trouba, zatímco jiná zařízení užívají jiných frekvencí. Wifi jsou v trvalém provozu a vyzařují permanentně. Také základní jednotka většiny bezšňůrových telefonů neustále vysílá, i když nikdo netelefonuje. Nepoužívaný zapnutý mobilní telefon rovněž, a je asi zbytečné říkat, že totéž platí pro vykrývací vysílače jeho buňkového systému.

Možná se budete ptát, proč by to měl být problém? Vědci elektromagnetické spektrum obvykle dělí na „ionizující“ a „neionizující“ záření. Zatímco ionizující záření, k nimž patří rentgenové a jaderné, způsobují rakovinu, přepokládá se, že neionizující záření, k nimž se počítá i mikrovlnné, je bezpečné. Toto rozlišení připomíná propagandu v Orwellově Zvířecí farmě: „Čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné.“ – „Neionizující dobré, ionizující špatné,“ to opravdu nezní moc důvěryhodně.

Jakýsi astronom kdysi zavtipkoval, že kdyby Neil Armstrong v roce 1969 s sebou vzal na Měsíc mobil, jevil by se ze Země jako třetí nejmocnější zdroj mikrovlnného záření ve vesmíru, hned po Slunci a Mléčné dráze. Měl pravdu. Život se vyvinul v zanedbatelných úrovních mikrovlnného záření. Rostoucí počet vědců míní, že naše buňky ve skutečnosti využívají mikrovlnného spektra k vzájemnému dorozumívání, jako když si děti šeptají potmě, a že mobilní telefony do tohoto šepotu vpadají jako zvuk sbíječky. V každém případě je pravdou, že my všichni, ať už mobil užíváme nebo ne, jsme ve dne v noci ostřelováni dávkami mikrovlnného záření, které jsou asi deset miliónkrát silnější, než průměrné přirozené pozadí. A je také fakt, že za většinu tohoto záření vděčíme technologii, která se vyvíjela od sedmdesátých let.

Co se týče mobilních telefonů, jestliže si je přikládáte k hlavě poškozujete svůj mozek hned několika různými způsoby.

Předně – vzpomeňte na mikrovlnnou troubu. Na rozdíl od horké sprchy mobil, stejně jako mikrovlnná trouba, neohřívá zvenčí, ale zevnitř. V mozku přitom nejsou žádná senzorická nervová zakončení, která by varovala před vzestupem teploty, protože jsme se nevyvíjeli v mikrovlnném záření a v přírodě se to nikdy nestává. A co je ještě horší, struktura hlavy a mozku je tak komplexní a nestejnorodá, že místy vznikají „horké body“, v nichž teplota může činit deseti až stonásobek teploty v těsně sousedícím okolí. Tyto body mohou vznikat jak těsně u povrchu lebky, tak i hluboko v mozku, ale také na molekulární úrovni.

Provoz mobilních telefonů v USA podléhá právním předpisům FCC (Federal Communications Commission) a na obalech nejnovějších přístrojů můžete najít číselný údaj o takzvaném Specific Absorption Rate („specifický poměr pohlcování“), neboli SAR, který má vyjadřovat dávku mozkem absorbované energie platnou pro specifický model. Problémem nicméně zůstává svévolný předpoklad, na němž ve skutečnosti spočívají předpisy FCC, a to, že mozek může bezpečně rozptýlit přidané teplo v poměru až 1°C za hodinu. Postup, na jehož základě je každému mobilnímu telefonu poskytnuto ohodnocení SAR, posléze užívané k demonstraci dodržení „limitů“, je ostudný. Standardní způsob měření SAR spočívá v použití „fantómu“, sestávajícího zcela nepochopitelně z homogenní kapaliny uzavřené do nádržky z plexiskla ve tvaru hlavy. Parádní! Velmi rychle změřeno a žádné horké body nevznikají! Ale v reálu si lidé užívající mobil po celé hodiny denně chronicky ohřívají v mozcích jen určitá místa.

Mimochodem - bezpečnostní normy FCC vyvinuli elektrotechnici, ne lékaři…


Hematoencefalická bariéra


Druhý jev, na nějž se zaměříme, a který byl laboratorně prokázán, by měl sám o sobě postačit k tomu, aby byl toto odvětví průmyslu bylo zrušeno a každopádně stačit k tomu, aby odradil každého od dalšího používání mobilu. Tyto experimenty přistihují mobilní telefon doslova s „vražednou zbraní v ruce“. Jako většina biologických účinků mikrovlnného záření, to však nemá s teplem nic společného.

Mozek chrání nepropustné přechody mezi sousedícími buňkami kapilárních stěn, tzv. krevní- mozková krevní bariéra (hematoencefalická bariéra), která jako jakási „pohraniční hlídka“ propouští z krve do mozku živiny, ale zadrží substance, které jsou pro mozek toxické. Výzkumníci v laboratoři švédského nervového chirurga Leifa Salforda provedli od roku 1988 nesčetné variace prostého pokusu, při němž vystaví mladé laboratorní krysy záření, buď mobilního telefonu nebo jiného zdroje mikrovln. Později zvířata usmrtí a pátrají v jejich mozkové tkáni po albuminu. Albumin je protein tvořící normální složku krve, ale za normálních okolností nepřekročí mozkovou krevní bariéru. Výskyt albuminu v mozkové tkáni je tedy vždy znamením poškození krevních cest, a toho, že mozek přišel o některou ze svých důležitých ochran.

Tito výzkumníci po celých 18 let nepřetržitě pozorovali následující fakta:
Vystavování zvířat mikrovlnnému záření v dávkách rovnajících se vyzařování mobilu má za následek nález albuminu v jejich mozkové tkáni. Prosakování albuminu do mozku způsobuje už pouhá dvouminutová jednorázová expozice běžným mobilním telefonem.

V jedné sérii experimentů byla expozice redukována na faktor 1000, nicméně přesto došlo k poškození mozkové krevní bariéry, což ukazuje, že nejde o důsledek reakce na určitou dávku, a že tedy snižování výkonu nedělá bezdrátovou technologii bezpečnější. 

A konečně, výsledky výzkumu publikované v červnu 2003 ukázaly, že už jediné dvouhodinové ozáření mobilem, jedinkrát za celý život testovaných jedinců, vede k permanentnímu poškození mozkové krevní bariéry. Při autopsii provedené o 50 dnů později bylo shledáno: „…poškození nebo zničení až 2 procent mozkových buněk zvířete, včetně buněk v oblastech mozku týkajících se učení, paměti a pohybu.“ [1]

Snižování hladiny ozařování o faktor 10 nebo 100, což odpovídá účinku užívání náhlavní soupravy oddalující mobil od hlavy, nebo když stojíte vedle někoho s takovým telefonem, tyto výsledky nijak znatelně neovlivní! Polovina pokusných zvířat vykázala průměrný až vysoký počet poškozených neuronů už při nejnižší expozici.

Co z toho vyplývá? Dvě minuty telefonování mobilem naruší mozkovou krevní bariéru, dvě hodiny způsobí permanentní poškození mozku a „radiace z druhé ruky“ může být téměř stejně škodlivá. 

Mozková krevní uzávěra u krysy je stejná, jako u člověka.

Tyto výsledky vyvolaly v Evropě značný rozruch. V listopadu 2003 se pod záštitou Evropské unie konala konference s pracovním názvem „Hematoencefalická bariéra – může být ovlivňována působením RF [vysokofrekvenčního] pole?“ Jakoby chtěli uklidnit veřejnost gestem: „Vidíte, pracujeme na tom,“ … ale stejně jako v předchozích 30 letech se neudělalo vůbec nic, což bylo ostatně předvídatelné. 

Američan Allan Frey byl v sedmdesátých letech prvním z mnoha, kteří ukázali, že nízkoúrovňové mikrovlnné záření krevní zábranu v mozku poškozuje. [2] Obdobný mechanizmus chrání oko (krevní bariéra sklivce) a plod ( placentární uzávěra). Práce Freye a ostatních dokládají, že mikrovlnné záření poškozuje i tyto uzávěry. [3] 
Z toho plyne, že žádná gravidní žena by nikdy neměla používat mobil. Dr. Salford ve své práci docela otevřeně nazval užívání mobilních telefonů „největším biologickým experimentem na lidech všech dob“ a veřejně varoval, že celá generace mladistvých používající celulární telefony může trpět mentálními nedostatky, a po dosažení středního věku Alzheimerovou chorobou.


Nemoc z vysokofrekvenčních vln

Uživatelé mobilů bohužel nejsou jedinými poškozenými, a také bychom si neměli dělat starosti jen o mozek. Následující krátké shrnutí je výtah z rozsáhlé vědecké literatury o účincích rádiových vln (širší spektrum zahrnující mikrovlny), společně se zkušenostmi vědců a lékařů po celém světě s nimiž jsem v kontaktu.

Ukázalo se, že k orgánům obzvláště citlivým na rádiové vlny patří plíce, nervová soustava, srdce, oči, varlata a štítná žláza. K onemocněním, jichž v posledních dvou desetiletích pozoruhodně přibývalo, přičemž je dobrý důvod spojovat je s masivním přírůstkem záření v našem životním prostředí, se řadí astma, poruchy spánku, úzkostné stavy, výpadky pozornosti , autismus, roztroušená skleróza, ALS, Alzheimerova choroba, epilepsie, fibromyalgia, chronický únavový syndrom, šedý zákal, hypotyreóza, cukrovka, zhoubný melanom, testikulární nádor, i infarkty a mrtvice u mládeže. 

Záření z věží mikrovlnných vykrývacích vysílačů je spojováno i s vymíráním lesů, reprodukčními poruchami a poklesem populace u mnoha druhů ptactva, a špatný zdravotní stav a vrozené chyby u hospodářských zvířat. 

Literatura prezentující biologické účinky mikrovlnného záření je opravdu enormní, jde o desítky tisíc dokumentů. Člověka přitom naplňuje úžasem, že mluvčí průmyslu mohou vše prostě odbýt výrokem o prokázané neškodnosti radiotechniky nebo stejně absurdním tvrzením, že o nějaké škodlivosti zdraví neexistuje žádný důkaz.

Na shora uvedeném seznamu bylo opominuto ještě jedno onemocnění: choroba, kterou trpí lidé kategorie B, a kterou mám i já. Zde je na místě krátký pohled do historie. 

V padesátých a šedesátých letech m.s. postihlo toto onemocnění v hojném počtu zaměstnance, kteří stavěli, testovali a opravovali radarová zařízení, stejně jako lidi obsluhující průmyslové mikrovlnné ohřívače a zatavovací stroje. Sověti ho vhodně nazvali „vysokofrekvenční chorobou“, a tento problém obsáhle studovali. Na západě byla jeho existence totálně popřena, nicméně zmínění lidé v každém případě byli postiženi. Kongresové vyšetřování, provedené v roce 1981 a jemuž předsedal Al Gore, týkající se účinků radiofrekvenčních ohřívačů a zatavovacích strojů na lidské zdraví, bylo jen další epizodou hry na „Vidíte, zabýváme se tím,“ ale jako obvykle se nic neudělalo.

Při současném masovém rozšíření vysokofrekvenčních věží a osobních vysílačů se toto onemocnění rozšířilo v populaci jako mor. Odhady o postižení sahají až k jedné třetině populace, jenže jen zřídka je rozpoznáno, oč jde, a to až do té doby, kdy už se takto zneschopněná osoba nemůže podílet na společnosti.

Můžete rozpoznat některé z obecných příznaků: nespavost, závrať, nevolnost, bolesti hlavy, únava, ztráty paměti, neschopnost se soustředit, depresi, tlak na hrudníku, zvonění v uších. U nemocných se mohou vyvinout také zdravotní potíže jako vleklé infekce dýchacího traktu, srdeční arytmie, náhlá kolísání krevního tlaku, neřízená glykémie, dehydratace, ale také záchvaty a vnitřní krvácení.

Toto onemocnění je nejen zřídka připouštěno, ale ještě mnohem obtížněji zvládnutelné, protože pravděpodobně nelze očekávat žádné úspěšné léčení, jestliže nebudeme schopni uniknout z dosahu ozařování, coby jeho příčině – a tato příčina je dnes všude. 

Průzkum provedený roku 1998 Kalifornským ministerstvem zdravotnictví naznačil, že tehdy 120 000 Kaliforňanů – a v přepočtu tedy na milión Američanů – bylo neschopno práce v důsledku elektromagnetických polucí. [4] Šiky těchto tzv. „elektricky senzitivních“ osob, jichž v téměř každé zemi světa stále přibývá, jsou opomíjeny, stigmatizovány a ignorovány. Při současné úrovni všudypřítomného záření se téměř nikdy nezotaví a občas si sáhnou na život.

O lidech s tímto onemocněním Dr. Olle Johansson, jeden z neurologů proslulého Karolinska Institute ve Stockholmu říká: „Jsou varováním pro nás všechny. Vystavovat veškeré světové obyvatelstvo celkovému ozařování těla po 24 hodin denně může být závažnou chybou.“

Dr. Johansson vedl tým výzkumníků, který doložil důkazy o závažném a stále se zhoršujícím zdraví švédské populace, přičemž počátky se přesně kryjí s dobou, kdy byly ve Švédsku koncem roku 1997 uvedeny do provozu mobilní telefony druhé generace, pracující na 1800 MHz. [5,6] Po deseti letech dlouhodobého poklesu začal počet švédských zaměstnanců v pracovní neschopnosti koncem 1997 stoupat a během dalších pěti let se více než zdvojnásobil. Ve stejném období se rovněž zdvojnásobil prodej antidepresivních drog. Počet dopravních nehod, poté co po několik let úspěšně klesal, začal v roce 1997 opět šplhat vzhůru. Rovněž počet úmrtí na Alzheimerovu chorobu se po několikaletém klesání od roku 1999 ostře zvýšil a v roce 2001 byl téměř dvojnásobný. Toto dvouleté prodlení je pochopitelné, vezmeme-li v úvahu, že Alzheimerova choroba vyžaduje čas k rozvinutí.

Nekontrolované šíření

Jsou-li mobilní telefony a jejich převáděcí vysílače natolik smrtonosné, jak bezpečné byly rozhlasové a televizní vysílače, s nimiž jsme žili po celé století? V roce 2002 zveřejnili Orjan Hallberg a Olle Johansson článek titulovaný „Cancer Trends During 20th Century“, v němž rozebírali jeden z aspektů toho problému. [7] Na základě dostupných dat zjistili, že ve Spojených státech, Švédsku a tuctech jiných zemí v průběhu uplynulého století křivky úmrtnosti na pleťový melanom a rakoviny močového měchýře, prostaty, tlustého střeva, prsu a plic paralelně sledují úrovně vystavování veřejnosti rádiovým vlnám. Tyto formy rakoviny prospívaly, když v dané lokalitě přibylo vysílačů; s jejich úbytkem ubylo i těchto forem rakovin. Přitom udělali úžasný objev: od země k zemi – a ve Švédsku od okresu k okresu – statisticky zjistili, že vystavení rádiovým vlnám se jeví jako významný faktor způsobující rakovinu plic, na úrovni odpovídající kouření cigaret!

To mne přivádí k obecně rozšířené mylné představě. Největší rozdíl mezi současnými vykrývacími vysílači mobilní sítě a anténami rozhlasových vysílačů z minulostí není v jejich bezpečnosti, ale v jejich počtu. Počet běžných rozhlasových stanic ve Spojených státech je dnes menší než 14 000. Ale počet antén buněk a wifi jde do stovek tisíc a mobilních telefonů, bezdrátově připojených počítačů, bezšňůrových telefonů a dalších osobních vysílačů jsou stovky miliónů. Nekontrolovaně se množí i radarová zařízení a vysílače záchranných a jiných komunikačních sítí.

Od roku 1978, kdy Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) naposledy zkoumala vysokofrekvenční zatížení životního prostředí ve Spojených státech, se průměrná městská expozice rádiovým vlnám tisícinásobně zvýšila a většina tohoto přírůstku připadá jen na posledních devět let. [8] V tomtéž období se vysokofrekvenční poluce rozšířily z měst ke zbytku obyvatelstva a staly se všudypřítomným závojem halícím celou planetu.

Enormní důsledky toho všeho na člověka jsou ignorovány. Od pozdních devadesátých let v USA vznikla nová třída environmentálních uprchlíků. Máme stále více lidí, kteří churaví, umírají, hledají úlevu od utrpení, opouštějí své domovy a práci, žijí na odlehlých místech v obytných autech, přívěsech a stanech.
Na rozdíl od obětí hurikánů a zemětřesení jim nikdo nepomůže. Nikdo nepřispěje na chráněná útočiště; nikdo se dobrovolně nevzdá mobilu, bezdrátového počítače a bezdrátového telefonu aby se mohli znovu stát jejich sousedy a žít společně s nimi.

Utrápení a nemocní ale kladou otázky

A nakonec odpověď volajícím typu A: 
Žádné odstínění ani náhlavní souprava vás neochrání před vaším mobilem nebo bezdrátovým telefonem. Žádná bezpečná vzdálenost od antén vykrývacích vysílačů neexistuje. Jestliže máte svůj mobilní telefon nebo bezdrátově připojený počítač tam, kde žijete, jste ozařováni 24 hodin denně.

Volajícím B: Efektivní odstínění domu je nesnadné a málokdy úspěšné. 
Ve Spojených státech je jen několik málo lékařů usilujících o léčení choroby z ozáření vysokofrekvenčními vlnami, a míra úspěšnosti jakékoli léčby je malá – protože na Zemi zbylo jen málo míst, kam člověk může před tímto zářením uniknout a uzdravit se.

Radiace přichází i ze satelitů, i ty jsou součástí problému, ne jeho řešením. Neexistuje zkrátka žádný způsob, jak udělat bezdrátovou technologii bezpečnou.

Naše společnost se za jedinou krátkou dekádu stala společensky i ekonomicky závislou na technologii, která je příčinou nesmírné devastace struktury našeho světa. Čím jsme na ní závislejší, tím obtížnější bude změnit tento kurs.
Čas vymanit se sami, individuálně i kolektivně – přestože to už je nesnadné – je právě teď.


Arthur Firstenberg

ODKAZY
1. Leif G. Salford et al., „Nerve Cell Damage in Mammalian Brain After
Exposure to Microwaves from GSM Mobile Phones“, Environmental Health
Perspectives 111, no. 7 (2003): 881­883.
2. Allan H. Frey, Sondra R. Feld and Barbara Frey, „Neural Function and
Behavior“, Annals of the New York Academy of Sciences 247 (1975):
433­439.
3. Allan H. Frey, „Evolution and Results of Biological Research with Low-Intensity Nonionizing Radiation“, in Modern Bioelectricity, ed. Andrew A. Marino (New York: Dekker, 1988),
785­837, at 809­810.
4. California EMF Program, „The Risk Evaluation: An Evaluation of the
Possible Risks From Electric and Magnetic Fields (EMFs) From Power
Lines, Internal Wiring, Electrical Occupations and Appliances“ (2002),
app. 3.
5. Örjan Hallberg and Olle Johansson, „1997 – A Curious Year in
Sweden“, European Journal of Cancer Prevention 13, no. 6 (2004):
535­538.
6. Örjan Hallberg and Olle Johansson, „Does GSM 1800 MHz Affect the
Public Health in Sweden?“ in Proceedings of the 3rd International
Workshop „Biological Effects of EMFs“, Kos, Greece, October 4-8, 2004,
361­364.
7. Örjan Hallberg and Olle Johansson, „Cancer Trends During the 20th
Century“, Journal of Australian College of Nutritional and Environmental Medicine
21, no. 1 (2002): 3­8.
8. David E. Janes Jr., „Radiofrequency Environments in the United States“, in 15th IEEE Conference on Communication, Boston, MA, June 10­14, 1979, vol. 2, 31.4.1­31.4.5.

Podle www.cloakanddagger.de/media/… largest_biological_experiment.htm

WM magazín č.55-54/2006

zdroj: http://www.mwm.cz

pošli na vybrali.sme.sk pošli do vybrali.sme.sk

Zdielať tento článok na Facebooku

čitateľov: 6294   verzia pre tlačiareň

Hľadaj užívateľa podla nicku /zadaj aspoň 2 písmená/:


fotogaléria
May 24, 2015

dsc_2270.jpg / fotky užívateľov

klikni na obrázok pre zväčšenie a popis

čítaj poznámky (0)
napíš poznámku

prezri si archív(612) :

general(140) / ilustračné(153) / zvláštne lokality(214) / fotky užívateľov(105)

vložiť obrázok do galérie



powered by EDGE